Řekli byste o sobě, že rádi dlouhodobě plánujete? Pokud ano, patříte k menšině, alespoň dle nejrůznějších průzkumů soudě. Jak to? Nemělo by to být obráceně, když mít připravené plány pro budoucnost, co bych chtěl či nechtěl, je užitečné? Pokud jde o organizace o desítkách či tisících lidech, není možné nechat vše volnému plynutí událostí a nepracovat aktivně s ovlivněním své budoucností. Takový hazard nemůže nikdo schvalovat. Jak jednoznačné.

Podívejme se však na to z druhé strany. V následujícím textu je šest důvodů, které by neoblíbenost tvorby strategií v organizacích mohly mít na svědomí.

  1. Většina lidí nerada plánuje ve velkém předstihu svůj osobní život. Příčin může být mnoho, od pověrčivosti, pohodlnosti až po nedostatek potřebných dovedností. Když pak je ve své organizaci vyzvána k tomu, aby se podílela na tvorbě či prosazování strategie, není příliš nadšená. Jak můžu dělat s chutí něco, k čemu nemám osobní vztah?
  2. Některá umělecká díla svým vyzněním odrazují od plánování. Vzpomenete si na část filmu Jak básníkům chutná život, v němž je graf budoucnosti („náhody jsou vyloučeny nebo se s nimi počítá“) s milníky: první dítě, dovolená v Jugoslávii, druhé dítě …? Emil Nádeníček, který je autorem těchto plánů, z toho vychází jako směšná, často citovaná postava.
  3. Nedosti na tom. Vychází i odborná literatura, např. kniha Báječný chaos (Skrytý původ nepořádku) od Erica Abrahamsona a Davida H. Freedmana, která uvádí výsledky pozorování firem, jež mají dlouhodobé strategie zformulované a ty bez nich. Které z nich jsou úspěšnější? Dle výsledků v knize citovaného průzkumu v tom není zásadnějšího rozdílu. Tolik práce udělat a pak mít obdobnou ziskovost? Neefektivní.
  4. Realita je mnohdy tak proměnlivá, že se na ní nedá příliš připravit. Některé vlivy by nás ani nenapadly, průběh některých událostí je podstatně jiný. Má v takto proměnlivém a asi i nepředvídatelném prostředí smysl něco plánovat?
  5. Pravý opak předcházejícího bodu. Vše je tak stále stejné, že dělat strategie je pouze formalizovaná (čti: zbytečná) aktivita. K čemu, když vše se odehrává stále dokola?
  6. Špatné zkušenosti z minulosti. Pocity zbytečnosti, marnosti jsou podepřeny prožitkem. Byla chyba v naší strategii nebo je to důkaz zbytečnosti všech plánů pro budoucnost?

"Napadají vás další důvody, proč strategicky ve firmě neplánovat? Určitě ano, přesto je strategické plánování důležité a výše uvedené důvody jsou náměty k přemýšlení, nikoliv argumenty, proč žádnou strategii nemít."

Mgr. Michal Knězů Mrvka
Aperta, s.r.o.