Již týden ohlašují moderátoři počasí, že dnes 7.10. skončí babí léto. A opravdu, skončilo. Smutně vzpomínám. Nějak hodně mě to letošní dostalo. Venku je už zima a pošmourno, ale ve mně stále poletují myšlenky jak podzimní babolétovské pavučinky. Co mi to spojení jen připomíná…?

Zní to přeci jen trochu zvláštně: „babí –léto“. Něco se jako by končí, ale ještě to je přítomno. Je to skoro přesné vyjádření – symbol pro můj střední věk. Mé (naše) babí léto života. K čemu nás to vlastně zve, jaké životní úkoly máme ještě naplnit, co dál máme o světě, druhých a sobě poznat? Co jsme dosud získali a co z toho máme a komu vrátit?

Je to tak, ne jen rok má svoje babí léto, ale podobně to máme i ve svém životě. Asi je dobré si to občas připomenout. A taky vidět a vědět, že někdy se třeba léto nepodaří (jako letos), ale i přesto to babí může být pěkné. Aby, až se jednou ozve (a ono se ozve určitě), že babí léto končí, mohli jsme si říci: „Dobré a krásné bylo.“ Přeji to sobě i čtenářům Aperitivu.

Oldřich Kvasnička
Aperta, s.r.o.