Slýchávám teď stýskání. Tak, kdy už to babí léto přijde? Bude vůbec?  Těšíme se na ten poslední záchvěv tepla. Ještě vlahý  vánek, v němž poletují babí léta,  a slunce má  sílu a rozdává ji. Výraz babí tu znamená starý, odeznívající, možná  věchýtovatý. Spodoba  lehkých  bílých   pavučinek se  stříbrnými  vlasy našich babiček. Naléhavost  metafor, jež dokážou svět nasvítit jinak.   

Jako dítě jsem volával: „babííííí“ a dědóóóó! A  když si to vybavím, pořád slyším ta protahovaná  í a ó.  A vidím sebe, jak k nim běžím s důvěrou, že se mě zastanou, pomůžou  mi vyřešit můj malý klukovský problém  nebo mě prostě jen babííí obdaruje dobou meruňkovou buchtou a dědááá ukáže, jak se pozná pravák od satana.  Naši jsou v práci a já se „učím“ o prázdninách, jaký je život a babíííí s dědou nad tím vším bdí. To není neskutečná idyla, tak jsem to prostě měl.

Obraťme list. Z minulého do současného.  Věřím, že struktury se opakují, svět si je stejný a co je doma, najdete i venku. Možná v jiných kulisách, ale podobné. A kdyby ne, něco je špatně.  Něco chybí. A když něco chybí, tak jiné něco přestává fungovat.  Jsem v „plně“ makajících firmách. Ve firmách sice plných, ale podivně „vyprázdněných“, plných uhoněných, ulítaných, na nic čas nemajících, operativou zničených manažerů a zaměstnanců středního věku.  30 - 45. let. Věk plný síly, ambicí, rozletu.  Nejlepší jsou ti s dvěma dětmi a hypotékou na byt či barák. Ti nám neutečou, ti budou makat a vydělávat, i takto to občas  slýchám.

Ve stejných životních obdobích řešíme podobné problémy.  Jako by někdo zapomněl, že tato výkonná skupina bude mít ve stejný čas stejné  starosti s dětmi v pubertě, časem  bude mít stejné potřeby ohledně  svého  volna. A v podobný čas si začnou muži nápadně dobře rozumět se svými kolegyněmi a opačně, v podobný čas se začnou rozvádět, a tak nějak najednou na hodně lidí dolehnou starosti s nemohoucími rodiči. A také přijde „vnitrodruhová“ tedy spíše vnitrověková rivalita, kdo tomu všemu bude šéfovat.     A „děti“ (mladí) jdou trochu stranou. Stěží stíháme ty svoje vlastní, ale ty ve firmě? Navíc nic neumí, že? Škola je nepřipravila, že? O vyučenýho ani nezakopneme, že? A bez praxe, že?  A myslí si, že na ně čeká hned nejmíň 40 tisíc, že? A do všeho, aby je strkal, že?  A mně se chce náhle volat babíííí a dědóóó. Jenže, kde jsou?  A když jsou, mají ještě chuť, mají důvěru, perspektivu? Co s nimi? Co s těmi 50+. Jsou pomalí a unavení a brání se změnám a drazí a těžko se už něco naučí a ještě hůře přizpůsobí…. I toto občas slýchám.

                A já se těším, že jednou povedu talent management, v němž vedle těch mladých talentů, budou i ti staří talenti. (Ostatně, kdo to vlastně vymyslel, že talent je výsadou mládí?)  A dohromady se budou od sebe učit, budou mít na sebe čas. A manažeři (střední věkem) budou rádi, tak jako byli rádi naši, že mě měli dát komu hlídat a s vděkem chodili čas od času poslouchat, co už všechno umím. Mimochodem, taky patříte mezi ty, kteří tvrdí, že nemůžou těm svým dědům a babičkám dítě svěřit, protože by ho jen rozmazlili a pokazili tak tu vaši správnou výchovu?

Jo, jo, babí léto, tak kdepak je. Babííííííí, dědóóóó!

 

Mgr. Oldřich Kvasnička

lektor Aperta, s.r.o.