Beru si bílé rukavice a jdu na to. Tančit? Nabízelo by se to. Bílé rukavice přeci patří k tanečním a podzimu. Otevírám však skříň plnou knih, sešitů a různých papírů.  A jdu uklízet. Úklid mám sice spojen většinou s jarem či Vánocemi, ale letos jsem dostala impulz v podzimních dnech. Není to tak úplně úklid, ale spíše třídění. Ve skříni, která sama o sobě má již několik desetiletí za sebou, se nashromáždily knihy za několik generací a z několika domácností. Proto je chci přebrat a vytřídit, protože tuším, že některé budou v několika vydáních. A některé tu leží opravdu již roky a tak jsou notně zaprášené.

Beru každou knihu zvlášť, přemýšlím, o čem je, zda jsem ji četla, a také kde se u nás vzala. Každá kniha má z tohoto pohledu svůj příběh. A díky tomu mi jsou některé knihy bližší, i když jsem je četla v minulosti s odporem či z povinnosti. Uvědomuji si, že o to víc si je pamatuji.

Zajímavé jsou knihy z dob 50. a 60. let. Nacházím i různé kalendáře plné různých doporučení a zajímavých textů. Jsou to hromady a hromady knih různých žánrů. Občas se začtu a zpomalím své tempo.  Přebírám, třídím, čtu a vzpomínám. Vzpomínky zesílí, když se dostanu k různým sešitům. Objevuji naprosté poklady z dob střední a vysoké školy. Nacházím desky plné výstřižků, textů psaných na psacím stroji… Neuvěřitelné, co jsem v té době dokázala vytvořit. Toto rozhodně vracím do skříně.

Jsem u konce a mám několik komínků knih, se kterými si úplně nevím rady. Je to těžké rozhodování.  U jedné části je to jasné, dám je jako dar do jednoho centra, kde se scházejí všechny generace a výběr knih jsem tomu přizpůsobila. Ale co s tím zbytkem?  Předem jsem si zjišťovala zájem knihoven či antikvariátů, ale odcházela jsem zklamaná. Proto dávám knihy do krabic se záměrem, že jdou do sběru. Dělám to nerada. Ale říkám si, že na poslední cestě jsem s nimi jednala v bílých rukavičkách.

Věra Růžičková
Key Account Manager 
Aperta, s.r.o.