„Co se to dnes s tím světem děje?“ Tak tuto větu lze v různých obměnách slyšet často. Myslím, že to tak bylo i dříve. Ale dnes je dnes a čarodějnice před dveřmi. Resp. divné děje před dveřmi. Migrace, sucha, horka, deště, teroristi, šikany učitelů, vraždy a sebevraždy dětí, státem řízené únosy novorozenců , co ještě....

Nevíme, co s tím – bojíme se. Evropou už neobchází jedno strašidlo (komunismus), ale je jich víc. Hůř se v tom vyznává. Zavřít dveře – hranice -  a bude klid.

Nebude, ale ta myšlenka se mi líbí. Myšlenka – tedy přesněji vlastně vzpomínka na to, že kdysi byly v Evropě hranice. Možná bychom měli pojem hranic trochu vzkřísit. Zdá se mi, že v posledních 20 letech jsme nejen zbourali hranice mezi státy, ale vymýtily jsme je i z běžného života. A tak se divíme, že se něco divného děje , vždyť dosud to bylo všechno tak  běžně – normální.

Tedy takovéto: Setřeli jsme hranice času soukromého a pracovního, zdatně rozmělňujme hranice věků, hranice rolí a či pohlaví také berou za své, přechody mezi svátečním a každodenním jsou hodně nezřetelné. Našlo by se toho jistě více.

A tak si před čarodějnicemi, tedy před předělem dvou magických nocí Svatofilipovskou a Svatojakubskou, přemýšlím, že obnova hranic není tak marná myšlenka. Jen bych začal dříve těmi  osobními  a teprve pak   zemskými. A možná by stačilo zůstat u těch prvých.

Více si pohrát s realitou hranic práce a odpočinku, zamyslet se, co všechno mohou  a nesmí právě vychovávaní potomci, kolika lidem jsme v sobě zavřeli a kdo všechno může beztrestně vstoupit a zda si to zaslouží.

Co pamatuji, tak překonávání hranic byla trochu náročná  záležitost. Neobešlo se to bez úsilí, bylo to  někdy i  nebezpečné, často jsme museli na hranicích platit clo či daň. To byla zlá realita, ale dobrá zkušenost.

Zrušili jsme státní hranice,  ulehčili si  cestování a chtěli bychom i život. Zrušením, zapomněním na hranice to ale asi nepůjde. Co bez námahy, nestojí za úctu. Jsou děje obyčejné i děje čarovné. Rozeznat je v běhu dní je stále těžší. A tak slávu svátkům (i pohanským) a vděk dnům pracovním (všem). Čarodějnice pálit, ale neupálit.

 Oldřich Kvasnička, lektor, jednatel

Aperta, s.r.o.