Přemýšlím o nápadech a objevech.  Je mezi nimi rozdíl, nebo jsou vlastně stejná. Obě slova souvisí s něčím novým. Ale asi každé trochu jinak. Zkusil jsem  je přehodit, ale zní to divně. Uznejte. „Mít objevy a dělat nápady“. To moc nejde. Maximálně můžeme nápad ještě tak dostat, také může přijít. Ale od koho, nebo odkud? A s objevem? S ním krom jeho udělání neuděláme už nic. Objev nepřijde, za ním musíme jít my.  Prostě s objevy je potíž, neřkuli pěkná dřina a práce, ty se dají jen a jen dělat. Objevy jsou tedy výsledkem ducha a těla usilovného a pracovitého. Navíc objev je vždy něco, co už tu vlastně bylo, nebo je. Jen to je ještě ukryté – neobjevené.  Ale my  tak nějak tušíme, že asi  tady…, v tomhle…, někde…, jen pár krůčků, pár vzorců a objev je tady. Dokonce možná - spíše ve většině případů -objevu předchází takový malý… Ano, nápad. Že zde, v tomhle místě,  třeba ostrov – ha,  a ona Amerika.  Nápad je projevem ducha tvořivého, spíše asi syntetického (dávání do souvislostí, skládání významů). Nápady jsou jak vojáci – chodí nečekaně (často v noci – snění budiž pochváleno). A opravdu nás napadnou a opravdu to nemusí být ani moc příjemné. Kolika nápadů jsme se chtěli zbavit, odehnat je od sebe. Spíše je vnímali jako nepřátele – desperáty. A chtěli, ať už zmizí – disappear.  No, nápad už je takový - není, nikdy jako by nebyl a náhle je. Nápad nečeká stovky let na svoje objevení jako objev. Prostě najednou je tu. Z ničeho.Dar, který jsme dostali. Co s ním? Nu, každý objev sám. 

Poznámka: Etymologie desperát a disapper je jen zvukomalebná, významově spolu slova nesouvisí. Ale zní to hezky, že?  Zkrátka nápad… 

Oldřich Kvasnička
lektor Aperta, s.r.o.