Také se občas cítíte tak, že byste všechno zabalili, říkáte si odjedu a nechám toho, dám si oraz? Ta někdy až svádivá chuť, přerušit něco i naprosto důležitého. Prostě udělat si prázdniny? Čas od času to přepadne asi každého. Ale bohužel, je to iluze fantazie, snění - málokdy to jde. Ve slovníku jsem se dočetl, že slovo prázdniny souvisí s latinským výrazem pro podvod a klam. Trpce jsem se usmál a pomyslel si, jak příznačné. Z vytyčených a vyšlapaných cest se jen obtížně uhýbá. Většinou jsme příliš vpleteni do různých souvislostí a souvztažností, abychom mohli bezbolestně, radikálně a náhle všeho nechat a dát si nějakou výraznou pauzu.

Vím, že teď zobecňuji, ale myslím si, že je hodně oblastí života i činností, kde to určitě jde a když ne úplně, alespoň trochu. Nakonec dnešní doba nás o tom přesvědčuje. Co činností jsme museli skončit, přerušit. Ale nechci se dnes připojovat ke skoro povinným komentářům současného „krizového“ stavu. Myšlenkami směřuji jinam. Přemýšlím o situacích, kde si udělat prázdniny – prázdno jde opravdu hodně těžko. Pro mě je to oblast mezilidských vztahů. Tam pro prázdninovou prázdnotu snad vůbec není místo. Myslím teď ty, kterým jejich účastníci dávají budoucnost. Všechny, ať už manželské, partnerské, milenecké, přátelské a kdoví jaké ještě, vyžadují práci a úsilí, každodenní nasazování (nemyslím na druhého), ale spíše s druhým.

Teď to může vypadat, že jsem zastáncem neustálého pracovního pinožení a klopocení, potného pachtění a trmácení bez chvilky oddechu a pohodového nicnedělání. Tak to určitě ne. Volno a dovolená jsou mi velmi blízké, mám je oboje rád a jsem jejich vyznavačem a podporovatelem, kde jen to jde. Patří k životu, práci i vztahům.

Dovolená je výjimka z běhu, zasloužený čas odpočinku, dovolenou potřebujeme, abychom načerpali sil a mohli se zase vrátit zpět k rozdělanému dílu. Během dovolené si opravdu dovolujme být chvilku jiní, žít jinak, vypadnout ze stereotypu. Dovolená nám dovoluje se podívat na sebe, i na to, co děláme z jiné stránky. Odpočívat, zpomalit tempo, nechat v sobě rozeznít slova, otázky a melodie, které jsou v jinak běžném pracovním životě přehlušeny. Je skoro činností související s uměním, vnitřní tvořivostí a svobodou. Chci tím říci, že ne každý to umí, dokonce ne každý má k tomu odvahu.

Dát si dovolenou je určitě výrazem svéprávnosti a důkazem, že nejsem v područí toho, co jinak běžně tvořím a do čeho jsem v běžných dnech plně ponořen. Vzít si dovolenou znamená, že činnost i její výsledky mě plně nepohltily, ale že jsem to stále já, kdo je má ve své moci. Ó kéž by o tomto přemýšleli všichni workoholici, přezaměstnaní manažeři a podnikatelé, kteří své dovolené tráví tzv. aktivně. To znamená vlastně stejně jako svou práci - v akci, v akci, v akci. Babičky tomu říkaly vyhánění čerta ďáblem. Inu, kdo chce kam, ať si tam jde sám.

Napadá mě, že je opravdu asi dobře, že prázdniny mají jen děti a studenti a my dospělí zase dovolené. Každému, co jeho jest. A tak bych rád popřál s nastupujícím létem všem čtenářům Aperitivu prázdniny prázdné – aby se mohly naplnit mnoha různými možnostmi. A třeba si v nich dovolit i nějakou tu pravou dovolenou. A jaká že je ta pravá? Přesně nevím, ale rozhodně ne - všední.

"Přeji Vám příjemné léto."

Mgr. Oldřich Kvasnička
Aperta, s.r.o.