Je 1. června a to je Den dětí.  Prší a právě venku houká siréna. Město vyhlašuje první povodňový stupeň a hasiči zvedají lávky, aby je zase neodnesla voda…

Voda. Vybavuje se mi divoká voda pod Lipnem, když jsme ji kdysi sjížděli na raftu. Adrenalin a zároveň pocit úlevy, že jsme to zvládli a nepřevrátili se. Hned mi naskakuje v souvislosti s touto vzpomínkou vůně ohně, jak jsme pak sušili mokré věci. Oheň a sušení. Přenáší mě do jarních prázdnin, kdy jsme byli na horách a topili v kamnech. Kdy plná chalupa dětí a dospělých má stejný cíl. Užít si sněhu. Myšlenky mě nesou ke stavbě iglú a zatěžkávací zkoušce, kolik se nás do této stavby vejde. Těsná blízkost. Ano, to bylo v osmé třídě na výletě, kdy jsme zkoušeli, kolik se nás vejde do malé jeskyně v Českém ráji. Vůně borovic a pískovcových skal. To je pro mě naprostý relax a nejintenzivnější zážitek z dob dospívání, kdy jsem jezdila na chatu a chodila křížem krážem, kam mě nohy nesly. Cesta přímo. Okamžitě mi naskočila vzpomínka na svatební cestu na Korfu, kdy jsme se vydali k nejvyššímu vrcholu ostrova bez podrobné mapy, pouze jsme měli směr. A díky tomu mnoho kilometrů v nohách. Bolavé nohy. Pochod Ještěd – Kozákov, 34 kilometrů. Dokázala jsem to jen jednou kdysi a dosud jsem na sebe pyšná a mám radost. Radost, sluníčko, děti … Jsem na táboře jako každý rok na začátku července a směju se, co jako dospěláci ještě dokážeme vymyslet a hrát si. Jsem v dětském domečku a s dcerou hrajeme už asi po dvacáté perníkovou chaloupku. Tato pohádka ji natolik zaujala, že jsme ji denně několik měsíců museli hrát stále dokola. Napomohl k tomu i krásný dřevěný domeček, který vyrobil pro mé děti můj děda truhlář. Voní dřevo. Dědova dílna. Prázdniny u babičky. Sušení sena a krmení králíků. Teplo a sluníčko…

I když venku prší a má ještě několik dní pršet, tato chvilka vzpomínek pro mě byla příjemným zamyšlením a odpoutáním se od toho, co se děje. Čechy zasahuje zase ničivá povodeň. Všichni se mračí na zamračené nebe a začínají být pesimističtí, jaké zase bude to léto. Mnoho vzpomínek, které mi prolétly hlavou, jsou také spojeny s nepříjemnostmi či nepříznivým počasím a přesto na ně ráda vzpomínám.

Přeji i vám všem čtenářům, abyste si také dokázali udělat radostnou chvilku, ať je doba, jaká je.

Věra Růžičková
Key Account Manager Aperta, s.r.o.