Čas od času hraju sám se sebou takovou hru na náhodu. Postavím se před knihovnu a poměrně složitým (asi zbytečně) algoritmem se dopočítám ke knize, po níž sáhnu.  Dělám to proto, aby se dostalo i na knihy, které mi v policích stojí   už drahnou dobu, a k jejichž čtení se nějak nemám. Nebo je to už řada let, kdy jsem je držel v ruce.  Tímto způsobem mi přistála v mém čtenářském zákoutí po dlouhé době i bible.  Čtu, proplouvám příběhy, skáču ze starého do nového zákona a opačně.  Je to pěkné čtení a je nad čím přemýšlet.  Třeba i nad další metaforou současných změn, „v nichž tápeme.“  Transmutací dnešních manažerů.

 

Svět začal manažery měnit na leadery

Bez obav říkám, že se mi to moc nelíbí.  Firmy potřebují vyhnat ze svých kultur staré chápání role manažera, ale nahradit ho novou rolí leadera je holý nesmysl. Organizace uživí jen velmi málo leaderů.   Je to podle mě dokonce tak trochu vymyšlená kategorie.  Asi nejprve různých guru managementu, pak vzdělávacích společností, koučů, lektorů. Přeškolovat manažery na leadery je přeci záruka na mnoho a mnoho let práce. Zase rýpu, ale do vlastních řad, a to je povoleno.

Potřebujeme jich opravdu tolik?

Sledujme podstatu. Leader je vždy ten, kdo stojí mimo. Někde na tribuně hřímá, nebo v čele výprav, průvodů, vojsk… kráčí. Člověk se silnou vizí a vůlí ji protlačit. Bojovník s odvahou, člověk nebojící se rizika. Ale také, a jasně říkám, že bez následujícího   to nemůže být pravý leader, člověk s velkou nekompromisností k těm, kdo s ním jeho myšlení nesídlí, v podstatě muž či žena černobílého vidění, často tyran bez kousku empatie (ta je pro zrealizování vize dokonce škodlivá), manipulátor, a když ne rovnou lhář, tak přinejmenším slibotechna ve jménu ideje.

Pravý leader musí být žárlivý na svou představu světa, těžko se s ním vyjednává a těžko s ním tvoříte týmového ducha, pokud nepatříte k suitě jeho věrných. Takové silné leadery bych si přál vidět v čele společností, žádní polovičatí měkoňové. A oni tam opravdu mnohdy jsou. Ale složit z nich celé vedení či snad vychovat v ně celý střední management, no potěš Pánbůh a Zlé pryč (začínal jsme přeci biblí). Střední manažer nemá být leaderem, ale dobrým pastýřem. Je až s podivem, jak často se to slovo v bibli vyskytuje. A jak hluboký je mu přisuzován význam. „Pastýřina“ bylo tradiční izraelské povolání. A vy, kteří jste Palestinu navštívili a znáte její krajinu plnou roklí a jeskyní, tušíte, že to byla práce velmi náročná a těžká.

Dobrý pastýř

  • Umí své ovce ochránit, neprchá před nepřítelem první, bere na sebe zodpovědnost za potýkáni se s problémy, které starost o rozkvět a bezpečí stáda s sebou nese.
  • Kráčí spíše uprostřed stáda, často i vzadu a nechává vpředu vyniknout ty nejzdatnější.  Musí být svými ovcemi cítit, miluje je, ale jeho láska mu nebráni konat, a to i bolestivě vůči vlastním ovečkám.  
  • Umí oddělit dobré kusy od špatných, stará se, aby stádo prospívalo.
  • Nebojí se postavit ani beranům. Ale berany nevyhání, umí s nimi vyjít a ti z něj naopak mají respekt.
  • Když ovce stříhá, léčí či hledá zatoulané, individuálně se jim věnuje. Ovce znají jeho hlas – umí s nimi hovořit.
  • Má věrného druha – ovčáckého psa – není tedy osamocený, ani se tak necítí.
  • Má hůl, někdy prak – znaky moci -  a svou moc se nebojí použít jak vůči vnějším nepřátelům, tak i vůči těm vnitřním.
  • Je klidný, nemůže nervně poskakovat, věčně odbíhat, zavírat se pořád v salaši.
  • Snáší se svým stádem nepřízně počasí i osudu.
  • Má zvláštní – spíše intuitivní – než racionální přehled o tom, co se děje ve stádě i v okolí, tedy umí číst krajinu i své svěřené ovečky.
  • Ano, často ovce nejsou přímo jeho, je spíše ten, kdo je „ve službách“.
  • Umí odpočívat a nechá i své stádo odpočívat.
  • Zajímá ho budoucnost, přítomnost i minulost. Z minulosti se umí poučit pro přítomnost. Tu naplňuje denním kontaktem se svými ovcemi a budoucnost vidí nejen jako výsledek dobré práce, ale i jako závazek pro dny, které jsou bezprostředně před ním.

 Pastýř je povoláním prastarým, dnes už bohužel skoro zaniklým. Je ale zajímavé, že když na konzultaci přijde nějaký unavený a zdrbnutý manažer, často uslyším jeho povzdych mísený s touhou: "Víte, Oldo, nejradši bych se odstěhoval někde na Šumavu, tam pásl ovce, nebo kozy…"  Říkám si v duchu a někdy i nahlas: "vždyť na Šumavu nemusíte."

Oldřich Kvasnička - jednatel, kouč, lektor v Aperta, s.r.o.