„Člověku se často obtížně přiznává, že k něčemu svůj postoj změnil, neboť to často znamená přiznání toho, že se v něčem mýlil a musí tak připustit svou nedokonalost a omylnost. A něco takového v dnešním světě není úplně módní. Za sebe mohu říci, že jsem k podobné změně v minulých letech došel a  přinesla mi a stále přináší řadu benefitů. Jsem za ni dodnes velmi rád, a nikdy jsem vlastně nebyl raději, že jsem se mýlil a mohl svou chybu napravit.

Troufnu si, snad mi odpustíte, stále se považovat za ještě mladého člověka, který je v zásadě stále na počátku svého kariérního života a v brzké době by rád založil rodinu. Pro řadu mých vrstevníků, a možná nejen je, a sám jsem nebyl v tomto ohledu výjimkou, patřilo k prioritním věcem řešit různě obtížné pracovní úkoly, v jejich rámci řešit řadu často nekončících problémů a překážek. Stejně tak tomu pak bývá i v osobním životě.

Krom všech těch "velkých" a "důležitých" věcí, ať už pracovních či osobních, které nám život přináší, tu jsou ale i nejrůznější, na pohled bagatelní, maličkosti, obyčejné drobnosti, z nichž jsme se odnaučili radovat a možná často i vůbec je vnímat tak, jak by si zasloužily, protože se nám ve světle rádoby "velkých" věcí zdají tak maličké a tak samozřejmé. V návalu všech možných úkolů, termínů, starostí a povinností jsem zjistil, že řadu takových věcí či skutků neoceňuji tolik, jak bych měl a mohl. A že si tím škodím, a nejspíš nejen pouze sobě.

A právě proto jsem k těmto maličkostem před několika lety přehodnotil svůj postoj. Či spíše jsem si je začal uvědomovat a vážit si jich. A byla to jedna z nejpříznivějších změn, které jsem v životě provedl. Proč? Protože člověk  náhle pozná, že takových věcí je takříkajíc bambilion, a přitom každá z nich dokáže, pokud si ji připustím, ocením a uvědomím, mne nabít pozitivní energií, dopřát chvilkovou radost a uvolnění. A je jedno, jestli jde o obyčejnou otázku, jak se mám, přání hezkého dne, originální či osobní oslovení v e-mailu, pozdrav, oční kontakt, osobní rozhovor místo telefonického… Nejspíše nedokážu vypsat ani zlomek ze všech takových drobných věcí, které jsou všude kolem nás, které na nás cílí a my si jich nedokážeme všimnout a ocenit je.

Přitom právě tehdy, když se mi toto podařilo a všechny tyto drobnosti jsem začal skutečně oceňovat, ať už jsem byl jejich příjemcem či iniciátorem (protože ani to si často neuvědomujeme), jsem zjistil, že díky nim dokážu všechny ty věci "velké" a "důležité" lépe zvládnout. Tím uvědoměním jsem si vlastně dopřál neskutečné množství dovoleného dopingu a duševní energie, která mi umožnila posunout se dál v celé řadě ohledů. Umožnila mi nenechat se zahltit všemi těmi "velkými" věcmi a umožnila mi se s nimi, i se starostmi s nimi souvisejícími, vypořádat snáze, nevyčerpat se u nich tolik a hlavně, zachovat si i nadále pozitivní přístup ke svému okolí.

Asi každý jsme si zažili, jaké to je, když jsme na někoho (či někdo na nás) ne právě příjemní jen proto, že se cítíme vyčerpaně či někdy až frustrovaně ze všech možných povinností a starostí. Ale vyzkoušel jsem si sám na sobě, že pokud si je naředím tím, že budu otevřenější ke všem těm příjemným maličkostem, co jich kolem nás je, a budu se z nich radovat, nebude to nikdy tak hrozné, jako by to bylo - a bylo - tehdy, když bych si je neuvědomoval a neocenil.

Na konec tohoto textu si uvědomuji ještě jednu věc, totiž že asi není úplnou náhodou, že k mým nejoblíbenějším, nejhranějším a nejposlouchanější hudebním kusům patří právě "Maličkosti" od Antonína Dvořáka...“

Jan Knytl

Ministerstvo zdravotnictví ČR, vedoucí oddělení legislativy zdravotního pojištění a ochrany veřejného zdraví