Venku začalo jaro, mám pocit, že to jde vidět nejen na přírodě, ale i na lidech. Všichni máme více energie, elánu, zlepšila se nálada… Takhle jaro běžně působí na lidi. A jak působí na auta? Všechna začnou šílet. Když teď opomenu nálady aut své rodiny, svých známých a přátel a zůstanu jen u těch mně svěřených k řízení, musím s klidem konstatovat, že „má auta“ prožívají jarní pubertu.

Naše rodinné auto si kvůli unikajícímu oleji a dalším neduhům vyžádalo pobyt v servisu. Kvůli neodkladnému zařizování, velké rodinné oslavě, jsem si vypůjčila auto od své kamarádky. Je to podařený kousek. Rok výroby 1983, rezavé bublinky všude kam se podíváte, zpětné zrcátko nemá a ta ostatní drží na heslo. Před jízdou je potřeba přimontovat baterku, která musela být odmontována, aby ji „Bublinka“ – jméno auta – nevybila. S tímto pokladem jsem vyrazila vyřizovat nezbytnosti. Nejprve velký nákup. Zaparkovat, vypnout motor, odpojit baterku, nakoupit, naházet nákup do kufru, připojit baterku, jet vypůjčit stůl, jet do Radoňovic na chalupu, vyložit nákup. Vše funguje, auto jede.

Pak jsme s Bublinkou vyrazily zpět do Liberce vyzvednout první účastníky. Na nádraží už čekala teta a strejda z Moravy. Kdyby to bylo jako z filmu, měli by kabát od peří a v ruce proutěný koš s vajíčky. Ale teď jim z tašek čouhala slivovice, sádlo a syrečky. Nasedli, vydali jsme se zpět do Radoňovic, kde už se další část příbuzenstva sjela auty. Vyložila jsem tetu a strejdu a jela už poslední kolo vyřizování, vyzvedávání do Liberce. Přijela jsem do centra, zaparkovala v nákupním centru, odpojila baterku, šla koupit poslední nezbytnosti, vrátila jsem se k autu, připojila jsem baterku a Bublina začala šíleně houkat. Volala jsem majitelce auta, co s tím. Zeptala se – „máš u sebe klíč šestku?“ Neměla jsem. „Tak pojeď k nám. To houkání budeš muset vydržet.“

Nasedla jsem, za hlasitého hukotu jsem se rozjela. Pozornost jsem už nebudila jen vzhledem auta, ale i velmi libými zvuky, které Bublinka vydávala. Snažila jsem se jet co nejrychleji to šlo (v rámci dodržování předpisů), abych se toho auta zbavila. Dojela jsem ke kamarádce domů, venku už stál její manžel v pracovním a já na něj žertovně zavolala: „Tak jdeme to přelakovat?“ Pochopila jsem proč nic neříká, až když jsem se otočila a za mnou stáli dva policisté. Údajně za mnou jeli pěknou chvíli, jejich houkání jsem kvůli tomu svému neslyšela a ani jsem je neviděla, protože Bublinka nemá zpětné zrcátko.

Mgr. Šárka Košková
Aperta, s.r.o.