Moje dcera Vendulka dostala v 6. třídě za úkol napsat sloh na téma Jak se hádalo i s y. K tomu ještě dostala obrázek, na kterém byly dvě holčičky – nejdříve, jak se perou a pak jak se objímají. Ty dvě postavičky na sobě měly nápis Silva a Sylva. Vendulky sloh mě natolik zaujal, že se s vámi chci o toto dílko podělit.

V městečku Pravopis byly dvě základní školy. Do jedné chodila I a do druhé Y. Každá ve své třídě i ve své škola byla velice chytrá a oblíbená. Byly prostě nejlepší. Y se jednoho rána probudila úplně krásně vyspaná. Na rozdíl od jiných žáků dělala úkoly pár minut. Proto potom měla celý zbytek dne pro zábavu. Stejně tak i I se tu noc krásně vyspala. Obě chodily do páté třídy. Y přišla do školy. Její kamarádka Zuzka se jí hned vyptává: „Už jsi to viděla?“ „Co bych měla vidět?“, zamyslí se Y. Ničeho zvláštního si dnes ještě nevšimla. „Pojď honem“, pobídne ji Zuzka, „to se ti bude líbit“. Dojdou k nástěnce. Visí tam oznámení: Kdo má zájem přihlásit se na gymnázium…. Y se hned nadchne a přejede očima k dalšímu textu: Zkoušky se konají 9. května…. Devátého května? To už je za čtrnáct dní! Za pět minut začíná zkouška. Y byla nervózní i přesto, že byla nejlepší ze třídy. Zkouška začala. Všichni začínají psát. Jako první se měli podepsat. Y napsala: Sylva Šlitrová. Všichni jí sice říkali Y, ale doopravdy se jmenovala Sylva. Samotné úlohy zvládla úplně bez obtíží. Zkouška jí nepřipadala taqk těžká, jak všichni říkali. Pořádně zabrat jí dala jenom jediná úloha. Byl den jako každý jiný. Y šla zrovna ze školy. Přišla domů a maminka jí s úsměvem oznamuje: „Něco tu pro tebe mám.“ „A co?“, znuděně se zeptá Y. „Zkus hádat“, napíná ji maminka. Y neměla moc dobrou náladu a tak prohodila: „Zase nějaké oblečení?“ Maminka to dál nekomentuje a raději jí podá dopis. Byly to výsledky zkoušek. Byly moc dobré. Y přijali. Za odměnu ji rodiče vzali na dovolenou do zahraničí. Bydleli v jednom moc pěkném hotelu. V tom hotelu byli skoro všichni z jejich země. Y neměla sourozence a v hotelu nebyli žádní její kamarádi. Velmi rychle si ovšem nové kamarády našla. Nakonec to byla celkem velká parta. V tom hotelu ale nebyli jediní. Ještě tam byla druhá parta (nepřátelská). Nepřátelskou partu vedla I. Jednoho dne je nepřátelská parta vyzvala na souboj. Měl se konat odpoledne. Dopoledne se na něj pečlivě připravovali. Souboj začal. Vycházeli přesně jeden na jednoho. Y právě začala bojovat s I. Velice se nenáviděly. Zároveň se ale nechtěly ublížit. Tu se najednou v jejich geniálních hlavách zrodila otázka. Ta z nich v mžiku vypadla. Obě najednou se zeptaly: „Proč se vlastně pereme?“ Hned se přestaly prát a usmířily se. Podaly si ruce. „Budeme nejlepší kamarádky?“, zeptala se I. Y s radostí přikývla. I však neměla jméno, jako měla Sylva. Proto hned navrhuje: „Mohla by ses jmenovat Silva, ať je vidět, že jsme nejlepší kamarádky!“. „ A abychom se nejmenovaly úplně stejně, bude se to psát S-i-l-v-a“, přidá se hned Silva. Do skončení prázdnin spolu podnikaly různé hry a výpravy. Byly velice nadšené, když zjistily, že od nového školního roku budou chodit spolu do školy.

Přiznám se, že jsem na Vendulku pyšná. V jedenácti letech jsem sama určitě takové slohy nepsala. Pravda je, že to jsou již dva roky zpátky, co přečetla během necelého roku všech 7 dílů Harryho Pottera, následně Hobita a trilogii Pán prstenů. Předpokládám, že i díky tomu získala tuto „psací“ dovednost, která je podpořena i její tvořivostí a hravostí. Na druhou stranu je nyní velmi těžké nabídnout jí knihu, která by ji bavila. Zatím to vyřešila povinná literatura, skrze kterou se dostala k Dumasovým Třem mušketýrům. To je dobrodružství, které v ní zájem o čtení opět vyvolalo.

Věra Růžičková
Key Account Manager Aperta, s.r.o.