Už od útlého dětství mám rád kaleidoskop. Je pro mne symbolem kouzelné věci, která mi dává možnost nahlédnout do rozmanitých světů plných barev a tvarů. Vitrážové obrazy si mohu prohlížet i je rychle měnit. Stačí málo, pevné držení barevného válečku nebo naopak drobný pohyb a zažívám krasohled.

Kreativita je pro mne příležitostí, jak si magii kaleidoskopu ještě více rozšířit do svého života. Rád bych vám nabídl několik obrazů spojených s kreativitou. Zaměřme pozornost. A hned tak vyzkoušíme důležitou složku tvořivosti – soustředěné vnímání.

 

Obraz kreativity …

připomíná moderní výtvarná díla, která jsou nejednoznačná. A taková je i kreativita. Nemá pevnou definici a je spojována s různými pojmenováními: tvořivost, inovativnost, invence, nápaditost, objevování. Vyvolává i pestré emoce. Od negativních úzkostí z narušování jistot až po pozitivní radost z úspěchu. Má různé stupně intenzity originality, od nápaditosti až po objevná řešení.

Ve firemním prostředí jsou očekávání spojována se schopností dotahovat nosné nápady do realizace a přinášet užitky. Pouhé nadhazování návrhů je málo, ale to neznamená, že se tak neděje. Brainstormingová setkání, která končí konstatováním, kolik jsme toho za jedno setkání vymysleli a s tím se spokojili, zažil už každý z nás. Naléhavé události následných okamžiků nápady přenesou do říše zapomnění. Ne tak úplně. Pamatujeme si, že jsme už něco v té věci dělali, nic se dál nestalo a nemá smysl se k tomu vracet.

 

Obraz kreativce …

Zadáme-li si do vyhledávače pojem kreativec, nabídne se nám přibližně 136 000 odkazů. První zobrazený význam je spojen s pracovní pozicí v reklamní agentuře, která je charakterizována jako převážně tvůrčí činnost v oblasti reklamy a marketingu. Kreativec v tomto pojetí připravuje nápadité reklamní koncepty. Nepřekvapí, že v současném světě zdůrazňujícím formu a ovlivňování lidí, je po těchto tvůrcích poptávka. Kreativcem je pojmenována široká škála profesí od art-directora přes floristku až po grafika.

Podíváme-li se šířeji, najdeme další možnosti vyobrazení. Za kreativní zaměstnance bývají označováni i lidé, kteří jsou nápadití, ale u nápadů i končí. Jsou chytří a pohodlní.Není to však ta lenost, která stála na začátku dnes používaných objevů.Chybí jim tah na branku a hrozí frustrace z toho, co by měli, kdyby jen trochu chtěli. Někteří si z toho vytvoří celoživotní alibi na téma čekání na vhodné podmínky. Doporučuji vyzkoušet cestu do Buenos Aires. V překladu příznivý vítr. Třeba to pomůže.

Za kreativce se chybně považují lidé nespoutaní, osobití. Jejich tvůrčí potenciál je však zaměřen jen na sebe. Tvrdí, že je korporátní prostředí svazuje, že oni potřebují prostor, ale ve skutečnosti se neumí přizpůsobit pravidlům, nesnesou diktát povinností. Jsou nezralí, zůstali v dětském světě a maskují to tvořivostí. Nahlédneme-li na ně výsledkově, nic nedokázali. Poznávací znakem takovýchto lidí bývají promluvy typu: „Já jsem zvyklý, si dělat věci podle sebe.“ Kreativita však potřebuje hranice, díky nimž se může vymezovat a jejich existence je důležitou součástí celého procesu. Představa, že potřebujeme prostředí bez hranic, abychom byli tvořiví, je mylná. Současná převažující liberální výchova tudíž, pro někoho paradoxně, tvořivost oslabuje.

Kreativní lidé jsou silné osobnosti. Mají širší záběr poznání, umí propojovat poznatky z různých světů. Tendence zužovat pozornost a jít více do hloubky pak ve výsledku vede k tomu, že vylepšujeme stávající, ale zásadních nových objevů je pomálu. Příkladem propojování různých světů a tím i tvůrců je pro mne profese architekta. Prolíná v sobě uměleckou nápaditost, technickou znalost s obchodním talentem.

 

Obraz souznění …

Kreativci jsou vítáni firemní strategií, ale nejsou vždy přijímáni firemní kulturou. Chápeme, že bez inovací nemáme na trhu příliš velkou šanci na úspěch. Každé dva roky potřebujeme přijít s inovací. Toto období se ustálilo jako rovnovážné mezi změnami a schopností je vstřebávat.

Chceme levnější produkty, nové výrobky, jejich rychlejší dodávky, nápaditější design i reklamu, ale ti kteří je mají dodat, jsou podezřelí. V očích kolegů mohou být vnímáni jako nepříliš pracovití individualisté. Bez hlubší analýzy se projevují jako neloajální. Opravdu kreativní lidé mají jiný rytmus práce. Vyžadují chvíle klidu, soustředěnosti, svobody. S velkými firmami je však příliš nespojují. Podle letošního globálního průzkumu společnosti Deloitte, 56% dvacátníků a třicátníků odmítá pracovat pro velké firmy, protože nesdílí jejich hodnoty, sežerou moc času a brání kreativitě.

Ve firmách více fungují obrazy, než slova. Možná hodně zdůrazňujeme potřebu tvořivosti (máme ji i v kompetenčním modelu), vzýváme kreativce, ale vidíme přehnaný důraz na standardy, stabilitu. Má-li někdo nějaký nápad, ať si ho rovnou vezme za svůj. Úkol navíc. Po čase už nikdo nic nenavrhuje. Zlepšení propojená s odměňováním máme primárně spojená s výrobou, ale ne s životem v kancelářích. Navíc přemýšlíme buď anebo. Buďto budeme standardizovaní, stabilní a budeme oceňovat přizpůsobivost nebo naopak inovativní.Tvořivost je však nejednoznačnost. Když se firma Apple ocitla v těžké chvíli, kdy neměla nový produkt, který by marketingově uchopila a pomohla si k ziskům, přišla s jinou kampaní: Myslete jinak. A začali se tím uvnitř i řídit.

Kreativita je jistou formou neloajality. Znamená překračování nastavených hranic chování i změnu vzorců myšlení. Je pojetím světa, ve kterém si dělám věci jinak, než je zvykem. Jak se to rýmuje s touhou po standardizaci mnoha organizací? Některé firmy volají po kreativitě, ale myslí tím, v duchu Jaroslava Haška, kreativitu mírného pokroku v mezích našich zákonů. Při pozitivním náhledu by se dalo říci, že překážky povzbuzují kreativitu. Ale i těch komplikací musí být přiměřeně. Oproti minulosti přibylo množství norem, směrnic, které brání větší tvořivosti. Jejich neosobnost je velmi vyčerpávající. Některé objevy minulosti, například v medicíně, by v dnešních etických normách nebyly možné.

Paradoxně se někdy věnuje větší pozornost pseudokreativcům, kdy hledáme způsoby, jak je motivovat, aby dotáhli své nápady. Vymýšlíme metody, jak se nedotknout sebestředných individualit, ale zároveň je přizpůsobit pravidlům společenství. Na ty, kteří chtějí opravdová zlepšení, už nezbývá energie. Jsou ohroženi syndromem vyhoření (týká se to cca 34% zaměstnanců) nebo odcházejí jinam.

Vraťme se k podstatě. K čemu opravdu firmy potřebují kreativní zaměstnance? Mnohdy využijí spíše postojovou flexibilitu či jen něco z kreativních dovedností. Hledáme spíše kreativce s důrazem na levou hemisféru (analytické typy, kteří se uplatní například v technice) nebo více s tvořivosti v pravé hemisféře (umělecká či sociální)? Přehnané nároky na tvořivost přinášejí zklamání.

Udržet stále stejný obraz je v kaleidoskopu obtížné. Stačí drobný pohyb a mnohé je jinak. Nejsou tedy přímočaré návody, jak s kreativci jednat. Některé tendence jsou však zřejmé. Roste touha po tvořivosti, ať již z důvodu firemních úspěchů či osobních radostí v podobě flow, učení, objevování i objevů. Na druhé straně narůstá v naší kultuře únava z neustálých změn, množství předpisů, které jsou odcizené, řada lidí zpohodlněla. Řešením, je dle mého, opravdu myslet jinak. A možností je nekonečně mnoho. Například opustit uvažování buď anebo, odhalit maskující se sobce či lenochy, zpřesnit co přesně kreativitou myslíme, dát správný obsah hodnotám jako je loajalita, spravedlivěji odměňovat – posilovat subjektivitu, prověřovat, zda některá pravidla stále dávají smysl, přestat spojovat kreativitu především s efektní formou. Pozitivní je, nejen na kaleidoskopu, že jej máme většinou ve svých rukou.

Michal Knězů Mrvka, Aperta, s.r.o.