Upravit stránku

Mám ráda toulání cestou necestou. Doba, kdy jsem poctivě následovala značené turistické stezky, je pryč. Je to určité dobrodružství vydat se „někam“ a jít … Směr i představu mám, té se držím. Na mapě si najdu, kam a kudy bych asi chtěla jít. A pak vyrazím. A když nevím, kde jsem, pomohou mi on-line mapy a také GPS. Toto vše mi umožňuje právě to toulání se.

Cesty někam

Užívám si, když objevuji nová místa speciálně tam, kde si myslím, že to už dávno znám. Ale většinou určitou oblast znám jen z těch turistických nebo cyklistických tras. A pak když zabočím neznámou pěšinou a ta mě zavede do půvabných zákoutí, která běžně zůstanou oku skryta, opravdu mi srdce poskočí radostí. A jsem ráda, že toto místo není běžně navštěvováno, protože si udržuje svoji divokost a autenticitu.

Cesty pro tuláky a zvěř

Na mapách je zakresleno mnoho různých cest i cestiček. Některé jsou vyznačeny čárkovaně. U nich se vždy těším, co ve skutečnosti najdu. Někdy, k mému překvapení, je to široká lesní cesta vyježděná od těžké techniky. Jindy stěží rozeznávám, kudy mohla pěšinka vést. Mnohdy tyto stezky zůstávají znatelné jen díky lesní zvěři.

Cesty za obživou

Obdivuji cesty, které v krajině přirozeně vytvořili naši předkové. Jsou vytesány do skal většinou na šířku koňského povozu. Jsou mnohdy nenápadné a úžasně propracované. Jsou tu už století, je v nich „zapsáno“ plno dřiny a příběhů. Lidé je vytvořili především kvůli své obživě. A jsou tu stále, drží i bez údržby. V těchto místech se vždy ráda zastavím a vnímám genius loci.

Cesty za zábavou

Jiné jsou stezky, které si lidé vystavěli, aby mohli dosáhnout vysokohorských vrcholů. Je v nich uchována také obrovská energie. Jen co úsilí stálo je vyskládat tak, aby kameny vytvořily chodník či schody. A pak jsou tu zanechány tisíce stop turistů, kteří chtějí překonat sebe sama. Přesto jsou to cesty, které jsou už určitou nadstavbou a chodíme po nich pro své potěšení.

Cesty značené

Určitě jsem nedala úplně vale cestám s „barevnými pruhy“. Naše republika je protkána neuvěřitelnou sítí značených turistických cest. Vděčíme za to dobrovolným značkařům z Klubu českých turistů. Pro mě to jsou hrdinové, kteří kontrolují svou přidělenou trasu ideálně každé tři roky. A značí ji tak, aby byla průchodná obousměrně, abychom zaznamenali změnu směru, aby značka byla na viditelném místě… Až půjdete po nějaké značené trase, všímejte si, kolik značek vás provází a jak jsou umístěné. Může to být i dobrá „popoháněcí“ hra pro menší děti, které se netrpělivě ptají, jak je to ještě daleko.

Věra Růžičková - Key Account Manager v Aperta, s.r.o.