Naše kultura je nastavena na nekonečný růst. Objemy prodeje, produktuvita práce, tržby, zisky … zkrátka materiální bohatství musí růst, abychom měli (alespoň prý většinově) dobrý pocit z toho, že se nám daří. O stagnaci růstu nebo jeho poklesu se okamžitě mluví jako o krizi. Na většinu populace padá pesimistická nálada, protože ekonomové, statistikové a po nich i politici přinášejí špatné zprávy: přestali jsme bohatnout. Většinovou reakcí je příprava na horší časy, jež se projeví například opatrností ve výdajích, tudíž se sníží poptávka. Krize se prohlubuje a stává se skutečností i pro ty, kteří si ji předtím nepřipouštěli a mysleli si, že se jedná jen o problém s čísly na finančních trzích. Všeho však dočasu. Historická zkušenost napovídá, že po neznámo dlouhé době, nastane opět optimističtější nálada, jejímž měřítkem je ekonomický růst. Tedy návrat na stoupající cestu bohatství, kterou za čas vystřídá další pokles.

Existuje však oblast, která je trvale protipólem permanentního růstu: naše časové možnosti. Ať se naše materiálně-finanční situace zlepšuje sebevíce, stále mám jen 24 hodin denně. Může onen rozpor dospět až tak daleko, že dle výsledků jednoho průzkumu v Německu, si většina dotázaných přeje více času pro sebe, než více peněz. Právě volání po čase je vidět v poptávce po knihách, kurzech v oblasti time managementu. Jakoby nám to nepasuje. Stále více vyděláváme (bohatneme) a s časem jsme na tom stále stejně, což poměrově vypadá, že hůře.

Jedním z řešení může být přijmutí myšlenky, že princip nekonečného růstu nemusí být tím jediným obrazem úspěchu a tím i životní spokojenosti. Někdy se zastavit a zhodnotit, že si užiju to co mám, je pro psychiku člověka mnohem lepší, než se zastavit a nechat se stresovat tím, co mi ještě chybí. Myslím si, že je to je jedna ze základních cest k lepšímu osobnímu time managementu.

Mgr. Michal Knězů Mrvka
lektor Aperta, s.r.o.