Znáte ten prchavý okamžik, kdy koncem léta, stejně jako každý jiný den, vyrazíte časně ráno do práce, nebo do školy a najednou Vás to zastaví. V příslibu horkého letního dne je rázem všechno jinak. Někdy je to jen pocit, mžik, závan voňavého podzimního vzduchu, který čeká za rohem, aby se nepozorovaně vkradl nosními dírkami do celého Vašeho těla. A pak to začne. Nastanou chladná orosená rána, přívětivě vlahé dny a růžolící soumraky. Propršené soboty, kdy není poznat, zda je ráno nebo večer. A celý svět se začne halit do barevného kabátku. Miluji podzim!

Toulám se podzimní krajinou a doslova očichávám svoje město, které mi připadá náhle nové a nepoznané. Voní mokrou hlínou a zažloutlou učebnicí zakoupenou od staršího spolužáka a připomíná mi všechny ty podzimy, které jsem tu prožila. Poslouchám, jak mi pod nohama šustí barevné listí. A každý rok stojím v parku, hledám na zemi spadané kaštany a mé vnitřní dítě mi šeptá: „Alespoň jeden mi najdi.“ Vyloupnu ho ze zelené ježaté slupky a krásně hlaďounký a lesklý ho chvíli válím v dlaních. Pak ho strčím do kapsy svého kabátu, abych ho na jaře našla ve stejné kapse svrasklý a vybledlý, jako loňský podzim.

Před očima se mi míhají vzpomínky na první školní den a dávné lásky, které nepřežily dlouhé prázdninové odloučení, první zlomené srdce s hořkosladkou chutí čerstvě natrhaných švestek. Vybavuji si vůni jablek, která nám děda loupal před spaním škrabkou na brambory. Vzpomínám na hřejivý pocit, když jsem se oblékla do mámina kostkovaného kabátu, do kterého jsem konečně dorostla a směla si ho vzít do školy.

Toulám se podzimním městem a v hlavě mi tiše zpívá Eric Clapton „when autumn leaves start to fall.“ …

                                                                                                                                     

 Martina Černá 

asistentka Aperta, s.r.o.