Mám rád české pohádky pro jejich dobré konce. Zejména ty, ve kterých se hlavní hrdina vydává na cestu, i když se mu nechtělo či nemohl. Nakonec se však na cestu vydá, s ranečkem jídla, někdy se zázračným pomocníkem. Zvládne všechny nástrahy, splní úkoly a překoná překážky, hlavně ty, co měl v sobě.  Mnohé mu dojde a tak se vrátí – jiný. A jako potvrzení, že lepší, získá díky své proměně princeznu, půl království nebo celé, obušek, pokud už rodinu měl, poklad, který využije pro druhé … A protože je to v pohádkách, obvykle stačí hrdinovi jedna velká cesta k tomu všemu. Nikam už do smrti nemusí, neboť to nejdůležitější získal napoprvé.

Mám rád pohádky i proto, že jsou předobrazem skutečného světa a obsahují důležitá poselství. A to i přesto, že v reálném životě těch cest je obvykle více a ne vždy vedou k prozření. To podstatné zůstává – na svých cestách hledáme především sami sebe. Pamatuje na to i čeština, která doslova říká, že je dobře, když nám „to“ dojde. A co mi přinášejí mé cesty?

  1. Odstup od každodennosti. Více se mi to daří, když radikálněji změním prostředí. Nejlépe mi funguje dálka s výškou, tedy cesty po vzdálenějších horách. Změna perspektivy mi pomáhá poznat a připomenout si, co a kdo je pro mě důležitý.
  2. Jiné vnímání času. Více si vychutnávám přítomnosti, neboť jsem ten typ člověka, co rád plánuje. Své cesty dnes už příliš necílím, užívám si je. Někdy je to pro mě náročné, ale takové cesty mají také být.
  3. Pohyb fyzický i duševní. Chůze je pro mě oblíbeným pohybem a svou zdánlivou pomalostí mi umožňuje získávat kondici i hlouběji přemýšlet. Obvykle si tak ze svých cest vozím energii a  chuť s ní něco podniknout.
  4. Vděčnost za to, jak se mám.  I za to, že mohu být s těmi, které mám rád. To jsou mé momenty štěstí, které si chci zapamatovat. Možná i  proto stále méně fotím navštívená místa a nechávám je v sobě doznít.
  5. Objevy, kterým svou soustředěností (na cestách je dobré být obezřetný – jeden z mých objevů) jdu mnohem více naproti. Vím, že příležitosti k úžasu jsou všude, nejenom v knihách, které si rád beru sebou jako spoluzavazadlo.
  6. Plním si své sny. O tom, kam jsem se podíval, se mi co by klukovi vyrůstajícím v socialistickém Československu, ani nezdálo. Ztrácím iluze, že někde je život výrazně snazší.
  7. Symboly předchozích bodů v podobě nejrůznějších předmětů, které si většinou nekupuji, ale sbírám je na cestách. Mám rád kameny, raději, než kamínky, připomínají mi navštívená místa. Zdá se, že mě v tom nepodporují snižující se váhové limity leteckých společností. Vzpomínky něco stojí.

Mám rád cesty. Vy víte proč.

Michal Knězů Mrvka - lektor a kouč Aperta, s.r.o.

Článek byl otištěn ve Zpravodaji pro mzdové účetní a personalisty v čísle 24/2014, které vyšlo 13. listopadu 2014.