Mám rád štědrodenní těšení. „Mami, tati, kdy už přijde…?“ Napětí v očích mají děti a nakonec i dospělí. Všichni se připravili – nastrojili maminka, tatínek, děti. Vždyť se úplně nesluší přijímat návštěvu jen tak, obyčejně, v teplákách, zvláště, když tak vzácná je. A jak jste se připravily, děti, zlobí malé děda s babičkou – byly jste hodné?

Ve všech symbolikách Vánoc mám asi nejraději právě symboliku příchodu a odchodu – dvou stranách jedné mince. Přemýšlím o ni, zda je prošlou mincí, nebo dukátem pro štěstí. Vím, že sama o sobě ani jedním, že to záleží na nás, co s ní a z ní uděláme. Přemýšlím o příchodu a odchodu jako o velké odvaze. V přijití do jiného, než je to moje , vždycky kousek odvahy je. Stejně tak v odejití – ze zaběhaného, vyhřátého teploučka mého domova, mých zvyků, ctností i neřestí. Na příchod i odchod je dobré se připravit - děda s babičkou to dobře vědí. Jejich otázka zlobí nejen děti, ale tak trochu provokuje i nás dospělé. Jak jsme se připravili? Co jsme letos v roce opustili (nechali odejít), jako zbytečné, přežité, umřelé. Jak jsme uklidili a uklízeli (nejen doma), ale v sobě? Pro co nového jsme si v sobě udělali místo, aby mohlo přijít? Kolik odvahy či malověrnosti jsme vložili do svých letošních odchodů a příchodů? Co neumíme opustit a měli bychom, co naopak nám uniká a zasloužilo by podržet? Jaká byla, je a hlavně bude naše cesta? Bude to ta tříkrálová – cesta odvahy, víry, rizika, otevřenosti pro nové. Nebo Herodův kruh opevněnosti a obran zvyků a zaběhaností, kruh strachu z jiného, které ohrožuje? Ne, určitě to není takhle vyhraněno buď, anebo. Stále jde o tu jednu minci, bez jednoho není druhého - vážíme a převracíme minci ze strany na stranu. Bude to neplatná měna, nebo dukát pro štěstí? Je to na nás. V každém okamžiku.

„Přeji a přejeme všem našich klientům a čtenářům mnoho moudrosti při vážení kdy, kam a proč odejít, co nechat přijít a v čem a jak zůstat. Hezké Vánoce.“
Oldřich Kvasnička, Aperta, s.r.o.