Jsem matka a jsem jí opravdu ráda, pečuji o své děti, jak nejlépe dovedu a jako drtivá většina rodičů pro ně chci jen to dobré. Často si dokonce troufnu chtít i to nejlepší.

K mé roli, mimo jiné, patří i schůzky s těmi, kteří se na péči o mé děti více či méně spolupodílejí. Je dobré občas sladit noty a ubezpečit se o tom, že i oni to s mými dětmi myslí stejně dobře a že jdeme, alespoň přibližně, stejným směrem.

Mám na mysli všechny - isty a -logy – pedy, kteří jsou v dnešní společnosti ke zdárnému vývoji dětí nepostradatelní. Rozumějte ortopedy, logopedy, dentisty a zubní preventisty, pediatry a v neposlední řadě pedagogy (ve škole základní, základní umělecké i ty mimo školy), kteří dbají na to, abychom u těch dobrých myšlenek neskončili a podpořili je taky nějakým tím činem.

Většinou od nich slyším totéž: „Stačí deset minut denně. To se přeci dá zvládnout!“ a když přidají ještě blahosklonné oslovení „maminko“, začne se ve mně krev vařit. Alarmuji všechny své poznatky o práci s emocemi a zásadách time-managementu a začnu počítat:

  • 10 minut cvičení k podpoře dobrého držení těla
  • 10 minut hlasitého čtení
  • 10 minut procvičování cizího jazyka
  • 10 minut cvičení na klavír
  • 10 minut aktivní pozornosti každému dítěti
  • 10 minut logopedických cvičení
  • 10 minut masáží k prevenci respiračních onemocnění
  • 15 minut hlasitého čtení rodiči (jak doporučuje kampaň Celé Česko čte dětem)

Sečteno a podtrženo: 85 minut x 2 (mám pouze dvě děti)= 170 minut. To je téměř tři hodiny denně.

Nevím, jak ve vašich domácnostech, ale u nás to má ještě dva háčky:

Za prvé: Nejde to hned. Možná někde dělám chybu, ale od okamžiku kdy řeknu: „Pojď, přečteme si spolu“ do okamžiku, kdy opravdu sedíme pohodlně usazení a začínáme číst, uplyne nějaká ta chvilka, většinou přesahující desetiminutovku doporučenou pro kýženou činnost. Většinou doprovázená výroky typu: „Mám žízeň, potřebuji si ještě něco domalovat, teď ale bude večerníček, říkalas, že do večeře mám poskládat ponožky….“

Za druhé: Chceme si náš společný čas užít i neorganizovanými aktivitami- jako jsou hry, společné vaření a stolování, tvoření, procházky, práce na zahradě, nicnedělání a povídání o tom, jaký kdo měl den…a navíc každé z dětí má i své povinnosti v podobě domácích prací.

Z toho jasně plyne, že abychom to přežili a zároveň si dětství našich dětí užili, nezbývá než každý den něco „omastit“ nebo máte někdo jiné řešení? Sem s ním! Přijímám jen techniky, které nepřesáhnou 10 minut denně!

Dobroslava Stránská
lektorka společnosti Aperta, s.r.o.