Pokud se mě někdo zeptá, který měsíc je můj oblíbený, odpovím pravděpodobně květen nebo červen či budu drmolit něco o tom, že každý čas má něco do sebe a že ta pestrost čtyř ročních dob je výhodou života v mírném podnebním pásmu. Sáhnu-li si ale poctivě do svědomí, musím si přiznat, že největší naděje upírám k červenci. Konec školního roku a začátek prázdnin má v sobě cosi magického. Ten předěl je výraznější než u roku kalendářního, kde je třeba nějaký čas při psaní data důsledně myslet na poslední číslo letopočtu a pomalu přivykat na vyšší číslovku v kolonce „věk“. S koncem školního roku je to jinak: jsou tu prázdniny - od určitého věku dovolená - to sladké bezčasí, kdy si můžeme dovolit, alespoň na krátký čas, na číslovky nemyslet. Vyrazit „do světa“ a nechat ty běžnosti odplavit vlnami moře, nechat je tam dole pod kopci, prostě jim ujet.

Nedávno jsem v nějaké knize četla, že když je člověk daleko od domova a od svých běžných činností, starostí a stereotypů, přichází na něj často pocit, že kdyby žil tady v tom novém, odlišném prostředí, snadno by se mohl stát někým jiným. Člověkem žijícím jiným (rozumějme vzrušujícím) stylem života, vyznávajícím jiné hodnoty a disponujícím jinými (novými a impozantními) schopnostmi. Jezdíme si snad do dálek kromě odpočinku a zážitků i pro krátké bytí jiným člověkem? A přivážíme si zpět kromě opálení, bodnutí cizokrajným hmyzem, několika nových slovíček a sbírky nerostů typických pro danou oblast i nějaký posun v osobnostní rovině? Přinášíme si zpět něco z toho jiného člověka a umíme tu nově nabytou vyrovnanost, odvahu nebo lehkovážnost přijmout za své a zúročit? Přeji vám, aby se i letos po návratu z dovolené rozrostla vaše sbírka o další „osobnostní suvenýry“, které vnesou čerstvý vánek do vašeho pracovního i osobního života.

Dobroslava Stránská
Aperta, s.r.o.