Ač jsem jinak velmi společenský tvor, v únoru toužím po tichu a samotě. Bez ohledu na to, v jakém se nacházím životním období, je statisticky únor můj nejunavenější měsíc. Bývám nejčastěji nemocná, mám horší náladu, jsem pobledlá, bez energie a podléhám mnohem více stravovacím prohřeškům. Celkově bych nejradši posledního ledna zalezla pod peřinu a vylezla až prvního března. Můj metabolismus i biorytmy potřebuji zimní spánek nebo alespoň kratičkou zimní hibernaci.

„Odborníci tvrdí, že i lidský biorytmus se v zimě zpomaluje, a že není nic divného na tom, že se v únoru ploužíme světem bez energie a bez nálady.“

Vezmu-li v potaz přírodní zákony a řád světa, musím se smát, protože není jiný živý organismus na světě než Homo sapiens sapiens, který by se celoročně snažil udržovat stále stejně vysoké životní a pracovní nasazení.

Rostliny si v zimě chrání svou energii a sílu v hlízách a cibulkách, stromy stahují mízu do kořenů a zvířata se ukládají k zimnímu spánku. Jen my lidé se neustále snažíme matce přírodě dokazovat, že nás se pravidla netýkají.

Jsme u vytržení, že najednou v únoru místo večerního klidného usínání upadáme vyčerpáním do nočního kómatu, nebo naopak nemůžeme v noci spát vůbec. Jsme v šoku, když ráno v 05:30 neskáčeme z postele čerství a odpočatí. A kroutíme hlavou nad větou: „Měl/a byste to vyležet“, když nám paní doktorka, stejně jako loni, předepisuje už třetí antibiotika. Je to náš standard a navíc antibiotika se přece v klidu dají zapít i kávou z firemního kávovaru…

„Člověk může plchům, svišťům, netopýrům a dalším typickým zimním spáčům jen závidět. Plch velký dokáže kupříkladu omezit svou látkovou výměnu i při poledním šlofíku.“

S příchodem jara se u mnohých z nás začne nesmlouvavě projevovat „jarní únava“ -  fenomén 21. století. Jak je to možné? Viděli jste někdy na jaře třeba zajíce, jak se sklesle motá po lese, protože trpí jarní únavou?

Jaro je obdobím probuzení, růstu, obrovského množství energie a vitality, která směřuje od středu ven. A je tomu tak právě proto, že tomu předchází zima. Dlouhé období, klidu, spánku, odpočinku, soustředění se na sebe a na tělo. Energie by měla směřovat směrem dovnitř k sobě.

Doba našich předků, kteří chodili spát se slepicemi a žili v souladu s přírodními zákonitostmi, se už pravděpodobně nevrátí. Žijeme pod obrovským společenským a ekonomickým tlakem ve společnosti zaměřené na výkon. Ale zamysleme se alespoň na chvíli, co můžeme v zimě udělat pro své tělo i duši? Jak načerpat zásoby energie na zbytek roku? Lze zvolnit, ubrat rychlost a stáhnout mízu do kořenů? Pokusme se najít svou přirozenost, naslouchat svým vnitřním hodinám. Někdy je to to nejlepší co můžeme udělat nejen pro okolí, ale především sami pro sebe. Vždyť odpočatí a usměvaví máme nejen lepší výkony, ale i pevnější zdraví. A to za ten zimní odpočinek, nebo chcete-li „zvolnění“ stojí.


BcA. Martina Černá, PR, asistentka

Aperta, s.r.o.