Stalo se to nedávno, při zpětné vazbě na výsledky metody 360. Manažer nedopadl dobře v oblasti motivace a rozvoj vlastních lidí.

Ptám se na příčiny, jeho pohled, vysvětlení… „Asi jim začnu nosit ty koláčky,“ říká náhle poměrně odhodlaně.Přistihuji se, jak mi letí pohled směrem k firemní kantýně, která je hned kousek vedle nás. „Víte,“ pokračuje, byl jsem na takovém workshopu o motivaci a tam jsme se shodli, že nejlíp funguje, když jim jako šéfobčas koupím dort, chlebíček, nebo nějaký koláč."

Poslouchám a v hlavě mi běží, co to bylo proboha za workshop a taky něco o manažerských úplatkářích. A pak vedu dialog (teď přeháním), spíše řeč o tom, že koláčky si může každý podřízený koupit, ale co si nemůže koupit je čas svého šéfa, kdy s nimi rozebírá problémy, učí je a vede, že si nemohou koupit jeho zkušenosti, které by jim mohl předávat, zájem povzbuzení.

 

Loučíme se, přeji mu v tom hodně úspěchu, zdaru a nápaditosti. Odchází a já nenápadně koukám jakým směrem. Hádejte…

A ještě jednu mám. Je to pár dní, co mi v síti LinkedIn přistál krásný obrázek, jak v jedné firmě vítají nové zaměstnance.  Moc pozitivní to bylo, myslím nějaká čokoláda, kočičky na obrázku, načatá láhev vína, fixy, diář. Nemohl jsem uvěřit svým očím, co palců vzhůru obrázek získal.

 

Pamatuji si, že vítací fanfáry se troubily   jen pro vítěze, tedy pro ty, co nejdříve něco předvedou, udělají. Ano oslavy, za to, že člověk jen je, tu vždy byly. Při křtu.  Ale pak… Nastoupilo také pozitivní „strokování“ za výkon, um, snahu, píli… Tak pokud neuplácíme, snad také nepřeplácíme.

 

 

Oldřich Kvasnička - jednatel, kouč, lektor v Aperta, s.r.o.