„… a ona mlčela, stála a hleděla, ani ryba ani rak, prostě jen tak ...“
Jaromír Nohavica, Zpěvák, písničkář, textař

Ta u nás na Liberecku ani nestála, ani nemlčela. Valila se a hučela, hodně si toho vzala a když zmizela – bylo to poměrně záhy – viděl jsem ji stát spíše v očích lidí než v jejich zahradách či domech.

Rozhlížel jsem se po té spoušti a drala se mi do hlavy tahle Nohavicova písnička, zvláště její konec: jen tak, jen tak, jen tak…. Proč a jaký to všechno má smysl, co dělat teď hned, co příště, kdo to zavinil (také název písně, tentokrát S. Janoušek), jak tady žít, jak se bránit, čím začít při úklidu, čím skončit? Ne, nebyly ty otázky hezky seřazené, ale válely se po sobě stejně jako smetí, auta, kusy domů, zahrad, nábytku, zvířat. Procházel jsem jimi bez jasných odpovědí v ruce chvíli lopatu, chvíli sekeru, chvíli pračku, chvíli svoji ženu.

Pak zase zapadly, na chvíli zapomenuty nánosem událostí, rozhovorů se sousedy, návštěvou hasičů, esemeskami s poděkováním za nabízenou pomoc. A večer se opět vracely unavené jako my všichni, ale neodbytné. A tak jeden večer z té únavy vznikl v mé hlavě nápad místo filosofování nad zblázněnou přírodou a pánovitým postojem nás lidí k ní se zamyslet nad tím, co v takové velké vodě funguje, na co nezapomínat, čemu předcházet a jak.

Dal jsem si dohromady takového svého průvodce chování před, při a po povodni. Nabízím k přečtení, přemýšlení.

a) Povodně často přicházejí v době, kdy dospělí nejsou doma (čas dovolených, návštěv, výletů). Doma nezůstává buď nikdo, nebo dospívající děti. K tomu mě napadá: Jak jsou dospívající zapojeni do starosti o domácnost? Vědí třeba, kde jsou pojistky, umí je vypnout? Vědí, co je u vás doma drahé a co vzácné? Umí mezi tím rozlišovat, vědí, co má pro Vás prioritu? Jak jsou fyzicky zdatné? Dokáží hodinu bez přestání běhat do druhého patra a nosit věci? Umí pak uklízet? Vedeme je k praktičnosti?

b) Při povodni hrozí zmatek (v hlavě a srdci), je-li i v domácnosti, násobí se. Jak jsme na tom s pořádkem doma? Víme, kde přesně co doma máme? Udržujeme stále funkční baterky, svíčky apod.? Napadne nás, když celý den hlásí, že hrozí povodně, si dobýt telefon? Vytvořit nouzový balíček: klíčky, baterka, doklady, mobil, foťák, boty, ponožky? A ten dát na bezpečné místo.
K tomu strčit do kapsy nůž a nedávat tam telefon – utopíme ho. A když už, vložit ho do igelitu, pouzdra na focení pod vodou. Jenže, kde ho vlastně máme…? Říkáme pak, že to přišlo všechno strašně rychle a není to úplně pravda, povodňové stupně se stupňují a mnozí z nás mají dost času se chodit dívat na řeku a fascinovaně pozorovat, jak stoupá a stoupá a...

c) Po povodni hrozí pocit zmaru, a tak jsem si znovu připomenul. Jak je dobré mít kamarády a udržovat vztahy. Jak je důležitá soudržnost širší rodiny. Že máme tendenci se chovat jako ostatní v dobrém i špatném. Když sousedi začnou otloukat omítku, za chvíli ji otlouká každý. Je to ale opravdu nutné? Zoufalství v nás volá vyhodit a zapomenout, ale spoustu věcí vyschne, dá se opravit.

Voda nemlčela, protekla naší vesnicí, zahradou a domem, přerovnala krajinu, obydlí i vztahy. Až příště přiteče, jaké nás najde?

Oldřich Kvasnička
Aperta, s.r.o.