Vznik potřeby

Před 13 lety jsme zrekonstruovali celý byt . Všechno bylo nové a moderní. Ale věci, jak se používají, tak stárnou a také se ničí. Trnem v oku se nám stala koupelna. A v ní speciálně toaleta, u níž nám již skoro rok chybělo splachovátko. To se dceři podařilo omylem spláchnout. Ale na to jsme si zvykli, a tak jsme se naučili splachovat pouze pouhou zbylou tyčkou, která tam naštěstí zůstala. Umyvadlo už také nebylo kompletní. Rozbil se uzávěr odpadu, a tak nebylo možné do umyvadla zachytávat vodu. To, že se manžel nemohl pořádně oholit, bylo to nejmenší. Občas do vzniklé díry zapadla nějaká pomůcka osobní hygieny, např. vatová tyčka na čištění uší, víčko od pasty apod. Horší již bylo, pokud se v odpadu ztratila třeba i náušnice a podobné dražší předměty. Vrcholem bylo, když mi do umyvadla spadl snubní prsten a můj reflex nebyl dostatečně rychlý, abych ho zachytila ještě včas, než se ztratil v nepříjemně vyhlížejícím odpadu. V tu chvíli došlo k jasnému rozhodnutí: už nebudeme tyto nedostatky přehlížet a uděláme změnu k lepšímu. Tady se mi potvrdilo, že zvyknout se dá na všechno a teprve jsem pochopila svou babičku, která má již několik let dvě pračky. Jednu na praní a druhou na ždímání. A je to normální, není na tom nic divného, tak proč to měnit.

Nákup

Prostory koupelny máme poměrně omezené, protože bydlíme v podkroví. Proto výběr nové toalety a skříňky s umyvadlem byl dost komplikovaný. Museli jsme se vejít do určitých rozměrů. A tak se proces samotného nákupu prodloužil na několik měsíců. Ulevilo se mi, když jsme došli ke konečnému rozhodnutí a objednali alespoň skříňku s umyvadlem. Doba dodání byla jen 14 dní, ale stále jsme neměli vybránu toaletu. Toto už na sebe vzal manžel a zjistil, co kde mají a já jsem to již jen jela schválit. Podařilo se nám nakonec tyto dva nákupy sladit tak, že se nám toaleta a skříňka sešly v rozmezí pouhých dvou dnů. A ještě ke všemu v době, kdy byly děti odjeté na týden pryč. To byla příležitost v klidu vše vyměnit.

Realizace výměny

Vždy, když si koupím něco nového, chci to co nejdříve používat. Toto přání mě hnalo, abych manžela donutila, že výměna kus za kus proběhne, než se děvčata vrátí (návrat byl plánován na sobotní poledne). Měla jsem však představu, že je to záležitost jednoho odpoledne. Naštěstí jsme s osazením toalety začali ve středu a to včas, že bylo možné ještě doběhnout do místního malého železářství pro novou flexibilní trubku k odpadu (už to skoro vypadalo, že po dlouhém a komplikovaném výběru správného typu toalety, byl nakonec výběr nevhodný). Uf, toaleta usazena. Přišel okamžik napojení přívodu vody. Bohužel vstup k nové nádržce byl jiných rozměrů (rozdíl půl palce) a v železářství již zavřeno. Nevadí. Děti nejsou doma, budeme do dalšího dne splachovat pouze vodou natočenou do kýble. Druhý den realizace (čtvrtek) se nám podařilo zprovoznit toaletu. Jupí. Ale to nás teprve čekalo zavěšení umyvadla, skříňky a zrcadla. Tušili jsme, kudy je asi vedena voda a elektřina, ale jisti jsme si nebyli. Takže vrtání děr pro hmoždinky bylo poměrně napjaté, zda se trefíme vedle nebo rovnou do trubky s vodou či elektrického vedení. Umyvadlo i skříňku jsme zavěsili ještě ve čtvrtek. Již však nezprovoznili, protože odpadní hadice měla jiné rozměry než ta původní. V pátek jsem ji zakoupila a večer jsme umyvadlo začali plnohodnotně používat. Čekala nás poslední fáze, zavěšení rozměrného zrcadla se skříňkou. Na to jsme měli jen sobotní dopoledne. Oproti původnímu bylo zrcadlo větší a těžší a se zcela jiným systémem závěsu. Po přeměření a rozvržení, kde budeme vrtat, jsme usoudili, že bychom se přesně navrtali do elektriky. Proto jsme se operativně rozhodli využít starého systému závěsu a starých již vyvrtaných děr. Sice jsme museli zasáhnout do struktury zrcadla a tím ztratili nárok na případnou reklamaci, ale určitě by to byla menší ztráta, než kopat novou elektřinu. Zrcadlo tedy zavěšeno a děti mohly přijet.

Zhodnocení

Těšila jsem se na to, co tomu holky řeknou, až přijedou domů. Sice jsem zrovna nestála ve sprše, ale slovní sprcha to byla. „Proč máme bílé prkénko, to se hned umaže, … jak to že není dřevěné, tohle bude studit, …má nějaký divný tvar,…. umyvadlo je nějak vysoko…., proč máme svoje věci v tom šuplíku vlevo, předtím jsme je měly vpravo….“. Tím se mi jen potvrdilo, jak těžké je přijímat změny. Sama jsem to vnímala již při procesu realizace, že se také nesnadno smiřuji s jiným tvarem prkénka a že skříňka má méně šuplíků než ta předchozí. Však také původní výběr trval několik měsíců, než jsem vnitřně přijala to, že už nikdy neseženu stejnou skříňku a že to bude změna.
Změny nejsou vůbec jednoduché. Nedivím se, že v některých organizacích odhodlání hledat příležitosti ke změnám je potlačeno na minimum. Představa, co všechno to obnáší, jak se musí změny prosadit, aby se vůbec realizovaly, a pak ta samotná implementace. Jen můj tento výše uvedený příklad je plný komplikací, nepředvídatelností a podivných pocitů.
Doufám však, že jsme provedli změnu k lepšímu.

Epilog

Konečně po 13 letech máme stříbrné úchytky na skříňce. To jsem si přála již od té doby, co jsme kdysi koupili tu starou skříňku. Plán byl takový, že ty původní zlaté hned vyměníme. Ale již k tomu nikdy nedošlo. Postupně jsme si na ně zvykli a pravda je, že nyní už byly tak ošoupané, že vypadaly jako stříbrné. V tuto chvíli není „zatím“ toaleta připevněna k zemi, tak doufám, že to nedopadne jako s úchytkami.

Věra Růžičková
Aperta, s.r.o.