Většina náboženských a filosofických systémů pracuje s časem jako pohybem od minulosti k budoucnosti. To není jediný model vnímání času, existuje ještě minimálně jeden konkurenční – čas jako pohyb v kruhu. Opakování a návrat téhož. Mýtický čas.  Oba mají své výhody i nevýhody. Nicméně pro Evropu je typický ten první. Máme v sobě hluboce zakořeněnou představu času jako spění od minulosti k budoucnosti. A evropské křesťanství, spolu se silným vlivem německé filosofie nás naučilo, že budoucnost bude (měla by být) lepší než minulost. Díky této tradované zkušenosti vznikl v Evropě kapitalismus i komunismus, systém školství a permanentního vzdělávání, ekologická hnutí, péče ve stáří, pokrok a jiné a jiné.

Naši rodiče i prarodiče nás učili žít tak, že budoucnost není zaručena, ale vyplatí se teď a tady na ni myslet, pracovat pro ni.  A především se zapřít, občas si odpustit svody okamžiku pro příslib něčeho většího v budoucnosti. Z minulé slávy či úrody se žít dlouho nedá, a tak je třeba se lopotit pro budoucí. V hrubé, ale výstižné zkratce nás toto myšlení dovedlo až k dnešnímu blahobytu a mega spotřebě.

Tady dějiny končí. Transmutace budoucnosti ve jménu okamžitého zážitku je patrná všude kolem nás, ale především jsme ji zaseli do srdcí nově nastupujících generací. Pár příkladů:

Proměna věcných dárků na zážitkové poukazy

Daruj zážitek, ten zůstává. Takové slogany se na nás hrnou a jsou to, upřímně, blbosti. Zeptejte se svých 15letých dětí, jaké zážitky si pamatují z doby, kdy jim bylo 6 let a byli jste s nimi v tom úžasném akvaparku v Německu. Pokud nemáte k tomu fota (něco věcného, co pomůže paměti), nevzpomenou si na nic, pokud to nebyla v jejich životě jen jedna jediná návštěva. (A to se vsadím, že nebyla). Naopak věcný dárek zůstává jako připomínka důležité chvíle, mohu ho děti nést časem dál, mohu si ho schovat, mohu ho darovat někomu jinému, samozřejmě ho mohou i ztratit, rozbít, vyhodit…

Dárky předbíhající budoucnost

Máte malé děti? Pokud ano, udělejte si letos o Vánocích takový malý audit. Všechny dárky, které dostanou, prověřte doporučeným věkem.  Trpce se usmějete. Děti dostávají dárky, které vůbec neodpovídají jejich věku, třeba i o 2–3 roky dříve, než by měly. Budoucnost jim tlačíme do přítomnosti, jen aby měly krásné Vánoce (zážitek). Mimochodem, pak se divíme, že v 10 letech je už nic nebaví a nic nepřekvapí.

Odkládání budoucnosti ve jménu plně žité přítomnosti

Myslím, že zde není moc co dodat. VŠ prodlužovaná až někde k 30. roku, odklady rození dětí, pracování na zkoušku, žití na psí knížku. Čtyřicetiletí baťůžkáři odcházející za svým sebenaplněním a zanechávající za sebou rozdělanou práci, rozvrtané rodiny…  Prostě vytěsnění závazků. A závazek to je opravdu něco, co svazuje přítomnost s budoucností.

Výprodej emocí 

S emocemi se kupčí na každém rohu. Z reklam se stali lepkavé limonády na úžasné tady a teď. Poradci, koučové, hlasatelé sebelásky a mnozí psychologové (ti nejmíň) nás přesvědčují, že život je třeba prožít v souladu se srdcem a chudák rozum -  racio se krčí v koutku. Přitom moje babička mi říkávala: „Hochu, když srdce velí, pak je třeba vzít rozum pořádně do hrsti“.

Masmediální marketing povrchu

Novináře dnes mnohem víc zajímá, jak lidi, věci, myšlenky vypadají, jak působí, než jaké jsou. Stovky řádek a vysílacích minut se vyplýtvají na rozbor, jaká je Babišova kampaň a kdo ji připravuje, než na hloubkový racionální rozbor idejí a vizí a dopadů do budoucnosti.

Invaze externích pamětí

Z nějakého zvláštního důvodu jsme houfně začali podléhat myšlence, že není třeba se tolik učit zpaměti. Máme přeci vše kdesi v kyberprostoru na externích pamětích. Spoléhání se na to, že až budu potřebovat, najdu si to na Googlu nejen že vede k ústupu od plánování (proč bych nějak významně plánoval dovolenou, až tam budu, podívám se na tripAdvisor a ten mi ukáže), ale vede především k zpomalení objevování. Prosím nezaměňovat objevy s inovacemi (měl bych spíše říci s replikacemi, ale to nebude radostně slyšeno). K objevení něčeho nového je totiž třeba kombinovat mnohé různosti a ty musíte mít v paměti. Ale v ní je toho velmi málo. Učit se něco z paměti je totiž dřina a často bez okamžitého výsledku, je to učení se pro budoucnost, ale kde ta vlastně je, že…

Charming management

Další voňavý sýr v pasti. Představa, že řízení lidí má být okouzlující, mámivé, zábavné, zážitkové. Samozřejmě, že pozitivně, jak jinak. Jeden z významů anglického charming je také roztomilý. Roztomilost se více pojí s dětským světem, než se světem dospělosti a zodpovědnosti. Dětinštíme. A děti, ty žijí opravdu prožitkem. O budoucnost se přeci starají rodiče a dospělí.

A o to jde. Mám dojem, že žitou dospělost čím dál více zabírá rozpatlané brebentění srdíčkové pozitivity, rozevlátá všeobjímající (a tedy neadresná – tudíž nevztahová) láska (což ale není láska, nýbrž sebedojímání se), dětské manipulace a jiné. A těším se, že až zase bude "in" mluvit o dospělém chování, vrátí se smysl pro tvrdou práci, odpovědnost, logiku a kritické myšlení, pomalý čas, vytrvalost čekání, soustředěnou pozornost, sebezapření, vlastní aktivitu. Prostě pro budoucnost.

Oldřich Kvasnička - jednatel, kouč, lektor v Aperta, s.r.o.