Jen málokdo z těch, co používají elektronickou komunikaci, je ještě nevyužil. A asi není nikdo, kdo by se s nimi nesetkal. Emotikony – malé grafické symboly k vyjádření emocí. V poslední době se přistihuji, že o nich víc přemýšlím. Když je píšu, když je čtu. Vlastně ne, když je kreslím, když je vidím (z latin. icon – obraz). Nutí mě přemýšlet o tom, co píši i o tom, co čtu. Chci, aby to bylo pro adresáta srozumitelné, chci, aby mě pochopil…, a to se dostávám do pasti racionality – lze to bez emocí? Rozumíme si, jen když se máme rádi. Společenský úzus radí, že do formální pošty emotikony nepatří. Nějak jsme se rozhodli, že jeden způsob komunikace bude bez emocí. A navíc doufáme, že si v něm budeme rozumět. Dokonce snad prý ještě lépe. Myslím, že to je bláhové. A v racionální pýše (není pýcha emoce?) jdeme ještě dál. Chceme, aby naše rozhodování bylo bez emocí, chceme řešit konflikty bez emocí, vyjednávat bez emocí… Co ještě chceme? Chceme svoje emoce ovládat. Ale už mnohem méně se chceme učit je u sebe vnímat, naslouchat jim, co nám naznačují, kam nás vedou. Chceme svět práce bez emocí (mnohé firmy mají ve svém firemním protokolu zaneseno, že milostné vztahy na pracovišti nejsou dovolené). A chceme svět soukromí plný zábavy, vášně, prožitků, chceme se dojímat, bát, radovat. Doma. Půlený svět. Vlastně ne. Křivdil bych. Emoce chceme i v práci. Ty správné. Tedy konkrétně nadšení, radost, vřelost, pohodu, hrdost, zanícení, oddanost, důvěru, uspokojení. Ty špatné, ať nejsou. Tedy konkrétně sklíčenost, zloba, zatrpklost, hněv, nenávist, zaujatost, podrážděnost, otrávenost… Jako by emoce byly ty správné a špatné, jako by nějaké byly a jiné mohly na povel nebýt.

Emotikony vznikly, aby podpořily význam, který dotyčná osoba zprávě dává. Naznačují, jak je obsah důležitý pro pisatele, nebo i čtenáře. V živé komunikaci je takovým emotikonem naše tvář, tón hlasu, držení těla. Bez emocí lze jen obtížně žít (většinou jako vydělenec ze společnosti, viz autismus), nelze se rozhodovat (a kdo si stále ještě myslí, že ano, nechť se seznámí s některými lékařskými studiemi zabývajícími se fungováním mozku). A těžko, opravdu těžko se lze bez nich dorozumívat. Vztahy (emoce) totiž determinují naši míru ochoty či schopnosti si porozumět, vyhovět, dohodnout se.    Rozumíme si, jen když se máme rádi.

Hezké jaro. 

Mgr. Oldřich Kvasnička
lektor Aperta, s.r.o.