Není to tak dávno, co jsem listoval časopisem, který na mě čekal v čekárně u lékaře. Byl jako stvořen pro tyto chvíle, kdy se nečte, ale prohlíží. A jak tak prohlížím časopis, dostal jsem se k rubrice: Proměna. I tentokrát spočívala v zaznamenání stavu před změnou a po změně.  V tomto případě jedné ženy ve středním věku. Předpokladem všech těch proměn lidí, účesů, oblečení, bytů, zahrad a dalších témat je, že na konci je výsledný stav lepší. Ponechme teď stranou, že je to mnohdy více vkusem autora změny, než ctěním osobnosti proměňovaného. Podstatné je, že se tím podporuje naše optimistické přesvědčení, že změna je možná a přináší zlepšení. Když jsem tak přemýšlel nad tímto poselstvím o naději, vztáhnul jsem to na sebe. Jak se vyrovnávám s neustálými proměnami kolem sebe i v sobě? A co jsem si při tom uvědomil?

… že to pro mne s pozitivitou změn neplatí univerzálně. Jsou změny, které vítám –

    třeba i při pohledu na srovnání některých fotek z dětství, puberty a dospělosti.

    Jiné, například příliv technických novinek, mne občas uvádějí do stresu.

… že je pro mne důležité mít jasněji v tom, co chci a co považuji za důležité. Jinak

    budu pod stále větším tlakem doporučení okolí, co změnit u sebe i kolem sebe a 

    budu se v tom ztrácet. Podobně jako paní z fotky časopisu si ponechá buď „jen“

    zážitek doložený fotografií, nebo se pustí do větších změn u sebe.

… že s přibývajícím věkem oceňuji více stabilitu a že si musím dát pozor, abych

    nepropadl pohodlnosti.

… že je pro mne důležité si udržovat otevřenost vůči světu. A mne bližší, než

    podstoupit vizuální změnu, je učit se nové věci, což mne baví.

… že jedna změna vyvolá další změny.

… že některé změny přicházejí bez ohledu na to, zda je chci či nikoli. A já mám jen

   velmi omezené možnosti s tím něco udělat. Ale nějaké přece, třeba je to nejlepší

  v danou chvíli se s tím smířit. Nebo naopak udělat ještě radikálnější změnu, než je

   ta, kterou podstupuji. Někdy to znamená třeba opustit současného zaměstnavatele.

… že je mnoho změn, do kterých se mi v dané chvíli nechtělo a zpětně jsem rád, že

    jsem je podstoupil a že je mnoho změn, kde to bylo přesně naopak. Zkrátka, že

    úhel pohledu a také čas mají velký vliv na mé vnímání konkrétní změny. Chtělo se

    paní podstoupit změnu a je nyní ráda, že vše podstoupila? Možná je to stejné,

    možná svůj názor proměnila.

 

A pak přišla změna: byl jsem vyzván, abych vstoupil do ordinace. Tam jsem se od lékaře dozvěděl, že mám udělat ve svém životním stylu změny. Třeba chodit na masáže a prospět tak svým zádům, tedy potažmo sobě celému.  Jak to vypadá, když na toto změnové doporučení uplatním své předchozí úvahy?

… že jsem lékařova doporučení předpokládal a tudíž mne příliš nepřekvapila. Tak proč

    jsem nezačal sám a čekal, až mi to řekne odborná autorita? Asi pro to, že změnám

    na své tělo potřebuji trochu tlak od okolí.

… že mi více vyhovuje, když na masáže budu chodit, protože chci a nikoliv pro to, že

    musím,

… že je příjemné mít luxus svobody v rozhodnutí: nechodit – chodit na masáže,

… že jsem rád, že mám stále ještě šanci něco udělat pro sebe dobrého,

… že možná se mi nebude hodit v danou chvíli na rehabilitaci jít, ale zpět budu rád,

   že jsem si tam byl,

… že bude pro mne důležité udělat změnu větší, než je chodit na masáže, začít cvičit.

 

A také, že je dobré vědět, v případě mých zad je to však málo. Takže jaká další změna klepe na dveře?

 Mgr. Michal Knězů Mrvka
lektor, konzultant, kouč Aperta, s.r.o.

Článek byl otištěn v čísle 16/2013 Zpravodaj pro mzdové účetní a personalisty.