Upravit stránku

Vzpomínáš si ještě na tuto situaci, kdy bylo možné do Aperty nastoupit jako lektorka?

Myslíš na to, když jsi mi po pár prvních drobnějších spolupracích zavolala, jestli u vás chci pracovat? Jasně - bylo to tuším den po mých narozeninách, kdy jsem shodou náhod zrovna odeslala c.v. a ucházela se o jedno sympatické místo jinde. Jo jo, svět je plný rozhodování…  

Co bylo hlavním důvodem, že ses pro Apertu rozhodla?

Náplň práce – věděla jsem a dodnes věřím, že co děláme, má pro klienty smysl, tudíž ho má i pro mě.  Schopní kolegové, svoboda a důvěra v inovacích (v určitém ohledu jsem vcelku hodně otevřená novým zkušenostem a v Apertě to jde uplatňovat). V neposlední řadě i renomé. Apertu jsem „monitorovala“, už v době jejích začátků. Vnímám za jejím vývojem hodně práce….

Během posledních let jsi dokončila dvě vysoké školy, a to poměrně náročné obory. Jak to bylo náročné spojit s prací v Apertě?

Snadné to úplně nebylo, ale byla to moje jednoznačně svobodná volba, a tak jsem to vždycky brala. Tudíž nad tím „jestli je/není náročné“ jsem nepřemýšlela. Občas jsem prostě musela něco z jiných oblastí obětovat. Vždycky jsem držela zásadu, že nic z toho, co dělám, nesmí jít na úkor klientům, negativně je ovlivňovat.

Někdy to bylo vysloveně humorné, vzpomínám si třeba na období, kdy jsem v podstatě bydlela v Praze a do práce jezdila na sever, nikdo to nevěděl, v 8 na poradě, na školení, pod Ještědem. Ekonomicky nejvýhodnější kombinace, že ano (směje se), a do toho rozdíl teplot a někdy snad i celých ročních období. Hodně mi pomáhala flexibilita ze strany zaměstnavatele, jemu zase naopak snad ta moje, a ochotní kolegové. Dost se mi líbí, že úspěchy a cíle jednotlivců, i ty osobní, se v Apertě prožívají týmově. To fungovalo svým způsobem také motivačně.  A taky… brala jsem to celé tak trochu jako hru. Mimochodem, Fulghum napsal výbornou povídku o lidech, které označuje jako „hráče“ – prý do toho popisu docela spadám, tak možná proto.

Alena Čechová

Alena Čechová

lektorka, konzultantka, koučka společnosti Aperta s.r.o.

Její hlavní doménou je komunikace a logická argumentace, kritické myšlení, rétorika, prezentační dovednosti, prevence a řešení konfliktů, moderování a facilitace. 

Podílí se na přípravách a realizacích AC/DC, stejně tak i outdoorových programů, 
kde uplatňuje cit pro skupinovou dynamiku a znalost otázky týmové spolupráce. 

Zabývá se etikou a firemní kulturou, speciálně tématy adaptace, vyrovnávacích 
strategií a hodnotové orientace, blíže též v kontextu interkulturní psychologie 
v pracovním procesu.

V Apertě jsi v několika rolích – lektorka, konzultantka i koučka? V které roli se cítíš nejlépe?

Každá má něco do sebe. Asi to nelze říct obecně. Spíš si uvědomuji, že jsou vždycky období, kdy se zrovna v něčem z toho cítím o něco líp než v jiném, ale střídají se.

Na lektorství mě baví ta výzva zaujmout více rozličných lidí a synergie, která se na školení potom mezi všemi často vytvoří. Přichází tam nezřídka i kritika, a ta nejlépe prověřuje, jestli to, co člověk říká a zastává, stále platí, nebo jestli je na čase změnit přístup. Navíc leckdy se lektoruje venku nebo alespoň v jiném prostředí a tyto tzv. teambuildingové programy, kdy osoby získávají odstup od každodennosti, si hodně užívám.

Na konzultacích si vážím toho, že můžu skutečně reálně využívat hlouběji svoji řekněme odbornost a že prověřuji dopady teorie na praxi. Obvykle jsou konzultace orientované na budoucí strategie, je prima napomáhat tomu, když se něco rodí.

Koučink je srdcovka. Při koučinku zažíváme blízkost a důvěru. Ta je přítomná u všech tří uvedených činností, zde však ještě na úplně jiné úrovni. Vztahovost mě baví a fascinuje. Nesmírně ráda sleduji nalézání spokojenosti a pokroky osob (v jakékoliv z oblastí života).

Málokdo o tobě ví, že se věnuješ soutěžnímu debatování a jsi dokonce rozhodčí, rozhoduješ i na mezinárodních turnajích… 

To je pravda. Řekla bych, že po tolika letech, už to ví ledaskdo (smích). Aspoň z mého okolí. Třeba zrovna v sobotu jsem „pískala“ tým z Chorvatska proti týmu z Moldavska. Spíš než aby se vědělo, že se tomu věnuji já, by mě ovšem potěšilo, kdyby to byl sport a metoda, která je známá a hlavně zcela běžně používaná. Obzvlášť v českém školství. Nejčastěji pracuji s teenagery a adolescenty, někdy i menšími dětmi a vnímám, že se jim díky debatování rozvíjí kritické myšlení a dovednost formulovat myšlenky, vyhledávat informace. Všechno tohle považuji za výrazné benefity pro jejich budoucí uplatnění a život, a obecně, za celospolečenský prospěch.

Jsi neustále na cestách. Jaká je tvá oblíbená cesta?

Na kole do Aperty. Přidáš se? ;-)

Neustále rozhodně ne. Cestuji ráda – v nejkrásnějším městě pod Ještědem, po okolí, po Čechách i za hranicemi, ale určitě (možná bohužel) nejsem žádný vysloveně Cestovatel nebo to, co se lidem asi obvykle vybaví, když se tohle řekne. Někdo cestuje, já se spíš toulám. J

Moje oblíbené cesty jsou takové, kde se o nich moc neuvažuje, nýbrž o nich a při nich sní a vděčně přijímá, co nabízejí.

Komu předáš pomyslný štafetový kolík?

Ačkoliv to bude taky „hráč“ a mám podezření, že i tulák, věřím, že čtenáře nečeká fádní čtení. Porozprávíme si s přítelem-kolegou, který rozhodně dovede překvapit…

 

Ptala se Věra Růžičková.

Věra Růžičková

Věra Růžičková

Key Account Manager Aperta, s.r.o.

Baví mě potkávat se s Alenou na společných akcích nejen pro klienty. Vždy je to tvořivé a má to svou hloubku. A také je to pro mě setkání se zcela jinou generací.