Upravit stránku

Štafeta znamená jednak rychlého posla spěšné zprávy, a také závod družstev, ve kterém jednotliví členové závodí jeden po druhém na vymezeném úseku. Oba významy slova štafeta popisují způsob práce v Apertě. Pohybujeme se na dynamickém, soutěžním trhu vzdělávání a poradenství zejména v tzv. soft tématech, a náš způsob práce je založen na předávání si. Štafetový princip jsme zvolili i pro sérii rozhovorů s pracovníky Aperty.

Naše asistentka Zdeňka Hlavničková, kterou představujeme v tomto díle, není v Apertě na první pohled tolik vidět, ale na její práci stojí úspěch nás ostatních.

Do Aperty jsi nastoupila před třinácti lety v roce 2006. Jak toto své rozhodnutí zpětně hodnotíš?

Jak ten čas letí... Když jsem byla na výběrovém řízení v Apertě, cítila jsem se tam tak dobře, že jsem si říkala "Tady bych chtěla být", ten pocit pořád přetrvává. Samozřejmě, jako všude, není to jen úžasné, vede nás to k zamyšlení a řešení, nutí nás to učit se novým věcem a posouvá nás dál. Když se ohlédnu na Apertu zpětně, uvědomím si, jak za ta léta dozrála, vyspěla a my všichni s ní.

Zdeni, jsi „apertí“ asistentka. Co přesně to znamená pro Tvou každodenní práci?

„Apertí“ asistentka má opravdu velice pestrou pracovní náplň. Prioritou dne je pro mne příprava materiálů a pomůcek pro lektory na školení tak, aby vše bylo včas a dle zadání lektorů. Nedílnou součástí je také chod kanceláře, aby fungovala technika, všechna zařízení a také zázemí. Pokud dojde k nějaké poruše, je potřeba vědět, jak zařízení zprovoznit a pokud se nepodaří, vědět kam a na koho se obrátit. K mé práci patří i komunikace s úřady, zajišťování spotřebního materiálu a další záležitosti, které vyplynou z běžného chodu firmy. Velmi důležitý díl mé práce tvoří plánování termínů školení, schůzek a koučinků lektorům.

Jaký je to pocit, mít pod kontrolou a v moci diáře tolika lidí? 

Jedná se o pocit velké zodpovědnosti. Termíny plánujeme společně s Věrkou Růžičkovou, protože je náročné skloubit časové možnosti lektorů s požadavky klientů. Dva pohledy na stejnou věc se sice mohou lišit, ale hlavně se mohou podporovat v hledání řešení někdy neřešitelného, tady jsou nápady a kombinace k nezaplacení. Někdy máme opravdu těžkou hlavu, jak to udělat, ale když se nám to podaří, je to moc příjemný pocit.

Které činnosti patří k Tvým oblíbeným a co je naopak na pomyslné „černé listině“ pracovních povinností asistentky?

Pořád ráda připravuji materiály pro lektory, kteří je obnovují a vytvářejí nové. Pokud se chystají pomůcky na teambuildingy, je to mé období kreativity, kdy "vyrábím" pomůcky podle představ lektorů, hledám vhodné materiály a pracovní postupy, aby byl výsledek použitelný a odpovídal zadání - tak to mě baví. Na černou listinu bych dala zajištění funkčnosti zařízení v kanceláři - sehnat dobrého opraváře - tak to zažívám i pocity bezmoci.  

Vytvářet zázemí celé firmě může být poněkud vyčerpávající. Kde a jak dobíjíš svou energii?

Pomáhá mi pěší cesta z kanceláře, kdy zhodnotím den a vyčistím si hlavu. Moc ráda čtu "papírové" knihy, ráda chodím do divadla, ráda opečovávám zeleň a kvítí svého balkonu. Příjemně mě naladí setkání s přáteli, posezení s rodinou. Osvěží mě i den o samotě, kdy nemusím nic a dělám jen to, co se mi chce a co mě těší.

Zdeňka Hlavničková

Zdeňka Hlavničková

asistentka v Aperta s.r.o.

Od roku 2006 zajišťuji zázemí firmy, starám se o přípravu materiálů a pomůcek na školení, klíčovým úkolem je plánování termínů lektorům, komunikuji s úřady a klienty.

Jakým krédem se v životě řídíš?

Mám jich dost, např.: Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě. Když něco děláš, dělej to, jak nejlépe umíš. Užívej si svého života. Raduj se z maličkostí.

Každý z nás má nějaký plán, který neuskutečnil. Jaký je ten Tvůj?

Plánů, které se v mém životě neuskutečnily, bylo dost. Vzala jsem to tak, že to tak mělo být a nedívám se zpět.

Obě dvě jsme matkami synů, v čem je pro Tebe tato životní role výzvou?

Rodičovství byla velká výzva. Zpočátku velká nejistota, zvládnu to, budu to umět, jak se o malé človíčky postarám. Tak jsem se starala, jak nejlépe jsem to uměla, učila, podporovala, vychovávala a roky ubíhaly. Ale odpověď na otázku "Bylo to vše správně?" nebude jednoznačná, protože životními zkušenostmi a znalostmi si člověk uvědomí, že by mnohé věci dělal jinak. Tak mám radost, že synové bez újmy dorostli dospělosti, mají své životy, své rodiny a uvidíme, jak tuto nejistotu zvládnou oni. Pro mne je nyní výzvou nová role prarodiče, budu to umět, zvládnu to..?

 

Ptala se Dobroslava Stránská, úžasná kolegyně a lektorka.

Dobroslava Stránská

Dobroslava Stránská

lektorka a konzultantka, koučka v Aperta, s.r.o.

  V Apertě se věnuje zejména rozvoji manažerských dovedností a osobnostnímu rozvoji. Zaměřuje se na práci s emocemi, rozvoj emoční inteligence a využívání respektujícího modelu komunikace a vedení lidí. Ráda hledá paralely mezi vztahy v rodině, výchovou dětí a prací s týmem i jednotlivci. Ve své lektorské, poradenské a koučovací praxi využívá svých bohatých zkušeností z výrobní, obchodní i neziskové sféry.