Upravit stránku

Pohodlně sedím v příjemném prostředí prosvětleného studia Radky Werner, kde dominují zrcadla, velká okna s rozkvetlými orchidejemi, a toto všechno propojují dřevěné prvky, které vše zútulňují. Zařízení studia prozrazuje životní i pracovní zaměření své majitelky.

 

Jste kadeřnicí, vizážistkou, stylistkou, nehtovou designérkou a fotografkou v jedné osobě. Jak to celé začalo?

 

Ráda dělám věci, které mě baví a mají smysl. Ve skutečnosti se ale necítím ničím z toho všeho, co dělám. Prostě jsem tou, která právě v tu chvíli dělá nejlépe právě to, pro co si mne klienti našli.

A jak o celé začalo? Mám vystudovanou SZeŠ a OA. Na škole jsem začala fotit a chtěla jsem jít dál na uměleckou fotku, ale za tehdejších podmínek to nebylo možné. Tak jsem začala pracovat jako asistentka ředitele v jedné stavební firmě.  Shoda „náhod“ mě nutila přemýšlet co dál. V té době jsem si nechávala dělat gelové nehty. Moje ruka vypadla krásně a já si uvědomila, že co se líbí a dělá radost mně, určitě udělá radost dalším ženám. A tak jsem se rozhodla, že se to naučím… Od této profese nebylo daleko k péči o pleť, líčení, protože každá žena chce vypadat dobře. Všechno jsem nejdříve dělala sama pro sebe. A chuť přinést to i ostatním byla silným motivem. Pak při studiu vizážistiky přišel podnět a já se rozhodla začít s kadeřničinou a vše propojit…

Kde jste vizážistiku studovala?

Studovala jsem to nejlepší, co bylo v té době v Česku k mání. A to byl cyklus seminářů francouzského vizážisty Michela Dumase, který měl v té době šest škol po celém světě a učil vizážistiku od líčení, přes look až po maskéřinu. A tam se to stalo. Jedna nádherná dáma řekla větu: „Jsem bývalá kadeřnice…“. Jedna věta a najednou jsem ve všem viděla smysl. Všechno mi došlo, spojilo se a já měla jasný směr, kudy bude můj život plynout. Moment tak silný, že na něj nikdy nezapomenu.

A jak jste se dostala k focení?

Fotografii jsem vždy milovala. Hlavně momentky - portréty. Zachytit člověka, jeho výraz, který mluví za vše, co se v něm v tu chvíli skrývá a odehrává. Nálada, myšlenka, rozpoložení, energie… To byl důvod, proč jsem začala fotit. K fotografii jsem se vrátila s touhou mít webové stránky studia a prezentovat na nich vlastní práci, místo cizích ilustračních fotografií. Tehdy se mi do rukou poprvé dostala digitální zrcadlovka. Zaznamenávala jsem proměny svých klientek, a když se na podnět Jaroslava Duška začal realizovat projekt Prostě krásná pro mentálně postižené ženy, donutilo mě to naučit se pracovat s  fotografií i v rámci postprodukce. Jsem šťastná, protože to, odkud jsem kdysi vyrazila a co jsem „musela“ opustit, se mi po 20 letech vrátilo do života a nádherně vše doplnilo.

Je pro Vás změna životní styl?

Určitě ne v tomto kontextu, jak ho chápu. Nejsem člověk, který by šel a vyměnil něco za něco, protože mě to teď napadlo. To mi přijde povrchní a vnitřně neukotvené. Ti, kteří to takto mají, chtějí být jeden měsíc blond a druhý mít tmavé vlasy, pořád dokola. Nevydrží u svého záměru, nedokáží jít do hloubky. Já vnímám změnu jako nutný vývoj, směřování, způsob naplnění záměru. Umět ale udělat radikální změnu, je čas od času potřeba. Potkat sám sebe jinak. Zkoumat, hledat se. Rozhodnout se a pak na tom pracovat.

Za mnou lidé přichází, abych jim poradila, co jim bude vyhovovat. V čem se budou cítit dobře. Občas přijdou klientky, které přesně vědí, co chtějí a já jsem pak jen „nástrojem“ pro realizaci. V obou případech odchází spokojený klient. Účes je totiž víc než jen vlasy. Vztah k  účesu je jedním z mnoha způsobů, skrze které je možné pochopit, jaký má člověk vztah sám se sebou a k životu. Souvisí totiž s naším životním stylem, tempem i obdobím víc, než si připouštíme. Aby byly změny prospěšné, musí vycházet právě z prozkoumání těchto oblastí.

Díky svému povolání máte možnost ovlivnit své zákazníky, máte určitou moc nad tím, jak od Vás budou odcházet.

Řekla bych to jinak. Nevnímám to jako moc nad něčím, ale jako příležitost a důvěru klienta v to, že využiji svůj dar kreativity, tvořivosti a zkušeností k tomu, aby ode mne odcházel spokojený, více sebevědomý a posílený tím, jak se v účesu cítí. To je smyslem všeho, co dělám. Udělat vše pro to, aby se dotyčný cítil sám se sebou více v harmonii. To je krásná práce.

Na projektu Prostě krásná bylo fascinující, jak málo stačí k tomu, aby před vámi stanuly energeticky úplně jiné ženy, než ty, za kterými jsme přijeli. A ano, je v mé moci takhle člověka proměnit. Vlastně je to důvod, proč to dělám. Je krásné vidět, jak vám díky účesu nebo barvě vlasů člověk před očima „vyroste“. Najednou je sebevědomější, odhodlanější, sebejistější… Využít své moci a udělat to, je krásné…

Kdo má tedy větší odvahu ke změnám Vy, nebo klienti?

Lidé přicházejí s vírou v to, že jim pomohu najít, co potřebují, aby byli spokojeni se svými vlasy, sami se sebou. Buď viděli kamarádku, kolegyni nebo mou práci na fotografii. To otevře dveře důvěry. Na mně pak je, abych klienta dokázala procítit, odhadnout a propojila vše, co jsem se dozvěděla, ve vizi. Tam musím důvěřovat já sama sobě, že jsem všechny indicie dokázala správně uchopit. Pak se ROZHODNU a už NEPOCHYBUJI. To vytváří energeticky stabilní prostředí a harmonizuje případné obavy a nervozitu. Já si musím být jistá tím, co dělám. Vědět, ČEHO CHCI dosáhnout a PROČ. Pak je vše v pořádku a funguje to. Takže více odvahy musím mít asi já. A to, i když naplňuji představu té, která přesně ví, co chce. I ona musí cítit jistotu, že to zvládnu. Tam se pak zaměřuji více na způsob – JAK. Je v tom všem kousek psychologie a umění poznat, co si mohu dovolit a co už by bylo na klienta moc. Jak tohle vypozorovat mě naučila právě fotografie.

Je to tedy poměrně velká zodpovědnost…

Ano, v jistém slova smyslu rozhodně. Je ale dobré to celé nastavit jako pozvánku. „Pojďme zkusit, jak se v tom budete cítit. Pokud Vám to nebude vyhovovat, řeknete a zase to trochu proměníme“. Tím se vytvoří další prostor a klid na duši, že to není definitivní.

Jako zodpovědnost to vnímám nejvíce, když češu nevěsty. Je to pro ně mnohdy nejvýznamnější den v životě. Chtějí být jako ze žurnálu. Chtějí se cítit přirozeně, uvolněně. To je moment, kdy je potřeba vytvořit most a propojit tyto protiklady. Asi nejtěžší disciplína. To, jak se bude žena cítit, závisí v ten den hlavně na mně. Takže stres, boj s časem, obava, zda jsem něco nezapomněla. Ovšem ta odměna, když se na sebe nevěsta podívá a rozzáří se jí oči spokojeností, je krása. Není to moc, je to kouzlo.

Co radikální proměny?

Radikální proměny účesu fungují. V radikální proměny celé vizáže nevěřím. Jsou sice úchvatné a máte možnost vizuálně člověka jeho působením na okolí otočit naruby, ale je to jen jeho skořápka. „Obal“ nikdy nemůže proměnit do hloubky to, co je uvnitř. Protože právě to, co je uvnitř se projevuje navenek. Sebedůvěra a sebejistota jsou asi nejchoulostivější oblastí, kterou lze pomocí účesu posílit.   To, co mohu udělat já jako kadeřník, je najít „nitku“, kterou se skrze dobře zvolený účes dotknu, a to se projeví navenek. Klient odchází více vzpřímený a působí na okolí „silněji“, než když přišel do studia. Tento moment může zapůsobit jen v tu chvíli, nebo může mít i trvalejší efekt. Minimálně je tu poznání „toho pocitu“, jaké to je, a ten se v nás dá vždy cíleně dohledat a znovu jej vyvolat. Pokud si ho dokáže člověk uvědomit a uchopit. Se vším v nás se pak dá vědomě pracovat.

Radka Wernerová

Vystudovala SZeŠ a OA. Jednoho dne zaslechla větu, která změnila kurz jejího života. Dar představivosti a zručnosti začala využívat nejen ve vizážistice, kadeřnické praxi, ale nakonec i ve fotografii. A tak v roce 2015 zrealizovala v záštitě Jaroslava Duška charitativní projekt proměn „Prostě krásná“ pro zdravotně a mentálně postižené ženy z domova Pramen v Mnichově u Mariánských Lázní. Dokázala tak, že opravdu každá žena je krásná. Tímto projektem tak propojila všechny své dovednosti v jedinečný celek služeb jejího studia.

Je to každodenní práce s lidmi, se kterými sdílíte jejich starosti, radosti apod. Jste tedy v roli průvodce, možná někdy i trochu terapeuta. Nebo ne?

Ano. Říká se kadeřník = psycholog. Kadeřnictví a služby péče o tělo jsou taková speciální místa. Tělo je sídlem duše, a když pečujete o tělo, dotýkáte se duše, více nebo méně. Lidé dovolují, abyste na ně sahali. To je dost nepřirozené třeba pro číšníka. Už to samotné vyváří potřebu důvěřovat. Kadeřník vám musí sednout, být vám příjemný. Pokud se to stane, otevírají se místa, která mohou rezonovat. Je to vzájemné. Objevují se i témata, která vyžadují soukromí a lidé mají potřebu si otevřeně povídat. A tak jsem z velkého kadeřnictví přešla na malé útulné studio.

Jak odpočíváte a čerpáte energii?

Energii čerpám, když se práce daří, když energie proudí. Když se s lidmi dokážu potkat právě v té důvěře. To mi dělá obrovskou radost a vytváří pocit jakési vzájemnosti. To mě nabíjí. Jinak mám ráda pohyb, trénovat tělo i mysl. Dělám horolezectví, začala jsem s jógou, to mi chvíli vydrží, než se to naučím. Odpočívám u knih, které mě inspirují v pohledu na svět, vnímání, u filozofie, duchovního rozvoje. Jsem děsně zvědavá, mám ráda nové podněty ke vnímání, cítění, pak nad tím přemýšlím a snažím se pojmenovat své vnitřní prožitky. Trochu blázen…

Co je pro Vás při Vaší práci nejdůležitější?

To, že něco vzniká. Mám ráda výzvy a proces hledání způsobu, jak je zvládnout. U výsledku hned vidím to, jak by to mohlo být příště ještě lepší. Jsem trochu posedlá překonáváním sama sebe. Chci být vždy o něco lepší. Vždy se smějeme se zákaznicemi tomu, když říkám, že první, kdo musí být spokojen, jsem já. Pochopitelně hned potom ona. Vidět to, jak žena vstává z křesla a odchází pyšná sama na sebe, je tou největší odměnou.

No, a když si u toho ještě hezky popovídáme, tak si říkám, že moje práce je prostě nádherná…

A tak s mými klientkami běží měsíce a roky…

Radko, děkuji za tento rozhovor. Bylo mi potěšením poslouchat Vaše postřehy a to, s jakou láskou mluvíte o své práci. Přeji Vám, ať se Vás radost, odvaha a touha růst stále drží.

Věra Růžičková

Věra Růžičková

Key Account Manager v Aperta, s.r.o.

Kadeřnictví je pro mě místem, kde mohu relaxovat. A je to díky tomu, že své kadeřnici důvěřuji. Mnohdy si říkám, že je to velmi podobné s mojí prací, kdy se s klienty potkávám několikrát do roka, a s některými průběžně „sledujeme“, jak nám děti ze školky dorostly až k maturitě.