Upravit stránku

Nedávno jsme byli s přáteli z Hané u nich na víkend. Výletovali jsme a povídali. Společně se smáli „hanáckému“ zvyku říkat na návštěvě na hostitelovy nabídky:  „Ne, já nic nechci, nedělejte si žádné starosti…“. Zkrátka nechat se dlouze přemlouvat k ochutnání, vzetí si.  Jasně, shodli jsme se, že to není jen typicky hanácké.  A já pak v noci přemítal, jestli umím brát i dávat, a co je k tomu nutné mít. Skončil jsem u odvahy.

 

Dát i brát je riziko. Nejen v tom, že dáte něco, co je nevhodné, nebo si vezmete něco špatného. Je to hlubší. Dáváním i braním říkáme světu, jací jsme, je to čin sebetvorby.

Braním se přímě hlásíme k tomu, že něco chceme, nebo nechceme. Naše Já zcela jasně promlouvá, vymezuje se a utváří sebe i novou dimenzi okolí. Mění ho. Braním rozšiřujeme svůj prostor na úkor prostoru druhého. Ke světu tím promlouváme o sobě. Odhalujeme se. Nejvíc ve svém postoji k sobě samému, jak se máme rádi, jak si věříme, na čem trváme, co chceme a co nechceme… Nejsme pokrytečtí jako nejen Hanáci, když říkáme, že si nevezmeme, ale při tom bychom tak rádi…

Dáváním to děláme zcela opačně. Umenšujeme ze svého Já a rozšiřujeme druhé. V každém daru je kus otisku nás samých, ale i zrcadlení toho druhého. Tak jak ho vnímáme. Co mu dát, aby to bylo vhodné, líbilo se to, udělalo to radost…  Dáváním přetrváváme v druhých nebo u druhých. Opět s velkou odvahou se odhalujeme, nejvíc ve svém postoji k druhým, k tomu, jak je milujeme, jak jim rozumíme, jak o nich přemýšlíme…

 

 

Je velké štěstí mít kolem sebe lidi, kteří nám dávají dobré ze sebe a dobré pro nás a berou nám to špatné z nás nebo kolem nás. Je umění to přijímat. A vlastně to chce také odvahu. Odvahu k naší vlastní změně. Přijmeme-li, že z nás nebo nám ubylo – necháme si vzít – měníme se. A to samé, když přijmeme něco nového či jiného, co nám je nabízeno. I tady nás to trochu změní.  

 

Jsou lidi, kteří jen berou – sobci. I ti, kteří jen dávají – altruisti. A jsou tací, kteří neberou ani nedávají.  A žijeme i s těmi, kteří neumějí přijmout. Jak jim říkáte? Já po dnešku srábotky.

Oldřich Kvasnička

Oldřich Kvasnička

Jednatel Aperta, s.r.o., lektor, konzultant a kouč

Baví mě přemýšlet i o maličkostech denního života a hledat v nich hlubší souvislosti s naším chováním, přemýšlením, naším JÁ.